Naše biologické tělo je nastaveno tak, aby plnilo ten nejdůležitější a základní úkol: Přežít. Proto jsou také odpovídající činnosti, jako je naplnění žaludku, sex, péče o děti a další, odměňovány libými pocity. Příroda se postarala, abychom své povinnosti plnili pokud možno bez odmluv a ještě rádi.
Co je ale základní funkcí mysli? Nejsme už jen těla, takže naši mozkovou kapacitu nezaplňuje rozhodování nutné pro přežití. Chceme-li pochopit, co je pro mysl skutečně důležité, musíme pátrat po podobných „odměnách“, jako u biologického těla. Jaká činnost nám tedy dělá radost?
Psycholog Csikszentmihalyi popsal stav, v němž se chováme podobně jako třeba při sexu. Člověk si neuvědomuje tělesné potřeby jako hlad nebo únavu. Je hluboce zaujat činností, která splývá s vědomím, a necítí zvláštní námahu. Z mysli jsou vypuzeny běžné myšlenky.
Čeho se tento stav týká? Tvorby. Jakmile máme možnost vytvářet něco nového, v mysli i realitě, co odpovídá našemu nastavení, talentu a cílům, cítíme hluboké uspokojení.
Průmyslové pojetí práce bohužel mnoho příležitostí k tvorbě nepřináší. Taylorovo „vědecké řízení“ udělalo z manuálních (později i duševních) činností jednoduché úkony, založené na přesném opakování. Tomáš Baťa, který i při pásové výrobě povzbuzoval dělníky, aby při práci přemýšleli, byl a je spíše výjimkou. Specializací se nám totiž nahromadila spousta pracovních činností, které nemají s kreativitou mnoho společného.
Lidé na to reagují únikem. Realizují se po práci, mají své koníčky. Proto také v práci co chvíli toužebně pokukují po hodinách, kdy už konečně „padne“. Ne že by pak chtěli ležet a nic nedělat. Mnozí z nich touží tvořit ve svých náhradních činnostech. Zaměstnání se tedy stává nutným zlem.
Že se to projeví na pracovních výkonech, to je zcela logické. Nikdo nebude projevovat nadšení ani iniciativu v činnostech, které ho zbavují radosti. Je to vlastně podobné, jako by zaměstnanci byli osm hodin denně drženi o hladu a žízni. Jejich motivace je proto vesměs záporná. Bojí se ztráty zaměstnaní, snížení platu, snížení pohodlí.
Jak tento nepříznivý stav změnit? Nejdříve si řekněme, proč bychom se tím vlastně měli vůbec zabývat? Některé výzkumy přece prokázaly, že pracovní výkony založené na negativní motivaci jsou dost často srovnatelné s výsledky zaměstnanců motivovaných kladně, nebo je dokonce převyšují. Zapomíná se ovšem na rozvoj firmy. Současné rozdělení na ty, kteří „tvoří“, a na zbytek, mechanicky realizující jejich nápady, přináší velmi nízké výkony. Proto jsou v běžné firmě inovace tak problematickou záležitostí.
Východiskem je skutečná týmová práce. To, co dnes pod tímto termínem vnímáme, je jejich velmi omezená podoba. Za týmy jsou předně považovány skupiny se stejným organizačním nebo pracovním zařazením. Třeba tým mzdové účtárny. Nebo je jejich složení sice interpersonální, ale zase jde o dočasné seskupení vytvořená k řešení jednoho úkolu.
Klíčem k vytvoření fungujících týmů je přehodnocení cílů. Dnes má například už zmíněná mzdová účtárna za úkol připravit podklady k výplatě mezd a řádně zaplatit odvody. Není však úkolem mzdy ohodnotit činnost a aktivitu zaměstnance, ale také jej motivovat? To už není možné bez spolupráce s personalisty a manažery.
Není také logické, aby obchodníci spolupracovali s výrobou, marketéři s obchodníky a všichni pak s účetními?
Pokud chcete vytvořit dobré předpoklady pro budoucnost firmy, postupujte tedy takto:
1. Podívejte se na činnost firmy komplexním pohledem a seshora dolů přehodnoťte a změňte cíle
2. Vytvořte (zatím alternativní) organizaci firmy založenou na procesech, odpovídajících novým cílům
3. Zorganizujte týmy, které jsou v souladu s organizací a cíli.
Follow
