Vnímání hospodářské kriminality v Evropě

Podle studie Vnímání hospodářské kriminality v Evropě vydané společností PricewaterhouseCoopers se celkem 57 % Čechů se domnívá, že v České republice roste hospodářská kriminalita. Hlavními příčinami tohoto růstu jsou podle respondentů nezájem vlády a strukturální změny ekonomiky. V ostatních částech Evropy se 63 % obyvatel domnívají, že hospodářská kriminalita je na vzestupu, avšak vysvětlují tento jev poklesem veřejné morálky.

Rostoucí hospodářská kriminalita je vnímána jako významná nákladová položka pro stát – 53 % respondentů uvedlo, že hospodářská kriminalita způsobuje vyšší náklady než trestná činnost a 48 % respondentů považuje hospodářskou kriminalitu za větší finanční břemeno než krádeže.

Úsilí zaměřené na odhalování a oznamování případů hospodářské kriminality je v České republice zpravidla bezvýsledné. Přestože výskyt hospodářské kriminality i náklady na její represi stále rostou, ví méně než 30 % respondentů o tom, že byl by nějaký podvod odhalen přímo na jejich pracovišti. Celá polovina případů zjištěných v České republice pak není nikdy oznámena policii.

Ze studie vyplývá, že veřejnost nevnímá hospodářskou kriminalitu jednotně. Zatímco 54 % respondentů považuje neoprávněnou žádost o úhradu cestovních výloh v zaměstnání za “závažný přestupek”, pouze 16 % z nich by podobné chování oznámilo odpovědné osobě nebo úřadům. Neochotu veřejnosti oznamovat hospodářskou kriminalitu lze zřejmě vysvětlit nedostatkem důvěry, že oznámení přinese očekávaný výsledek: 61 % české veřejnosti se domnívá, že příčinou růstu hospodářské kriminality v České republice je nezájem státních orgánů.

Celoevropská studie Vnímání hospodářské kriminality v Evropě vypracovaná společností PricewaterhouseCoopers hodnotila rozsah a dopady hospodářské kriminality v Evropě a vnímání tohoto druhu trestné činnosti veřejností. Z průzkumu, který vychází z rozhovorů s více než 2 600 obyvateli v 15 evropských zemí, vyplývá:

• Prevence: 19 % respondentů uvedlo, že hlavní roli při prevenci hospodářské kriminality by měly hrát podniky a odpovědnost by měla nést vedení společností. Nicméně dva ze tří respondentů soudí, že významnou roli při prevenci hospodářské kriminality má zastávat vláda, a 75 % respondentů si myslí, že společnosti by měly mít zákonnou povinnost zavést systémy prevence a vyšetřování podvodů. Rovněž informovanost zaměstnanců o vnitropodnikové strategii řízení rizik způsobených podvodným jednáním je stále na velmi nízké úrovni: pouze 31 % respondentů si myslí, že jejich zaměstnavatel má zavedený systém prevence hospodářské kriminality a zamezení krádeží na pracovišti.
• Postoj vůči hospodářské kriminalitě: společnosti reagují na hospodářskou kriminalitu mnohem odpovědněji než v minulosti, neboť si uvědomují vysoké finanční náklady i riziko ztráty dobré pověsti, které tato činnost může způsobit. V celých 71 % případů podvodného jednání na pracovišti byl viník propuštěn a 29 % případů mělo za následek revizi vnitřních postupů společnosti.
• Neochota veřejnosti oznamovat případy hospodářské kriminality namířené proti státu a pojišťovacím společnostem: méně než 7 % respondentů by bylo ochotno oznámit úřadům pachatele daňového úniku, který ukládá své zisky do zahraniční banky. Jen 6 % respondentů by ohlásilo, že jejich soused pracuje a zároveň pobírá dávky v nezaměstnanosti, a pouze 8 % by oznámilo někoho, kdo by neoprávněně nadhodnotil nárok na pojistné plnění poté, co utrpěl škodu vloupáním.

Roger Stanley, ředitel oddělení Forenzních služeb pro Českou republiku společnosti PricewaterhouseCoopers, k výsledkům studie řekl:

“Hospodářská kriminalita stále představuje výrazné břemeno pro společnosti, občany i stát. Ačkoli se povědomí veřejnosti o výskytu a důsledcích hospodářské kriminality zvyšuje, je pořád jen příliš málo lidí ochotno aktivně pomáhat úřadům při vyšetřování tohoto typu trestné činnosti.

V době, kdy hospodářská kriminalita roste, kdy je stále obtížnější její případy odhalit a kdy je tato trestná činnost páchána novými způsoby, je nesmírně důležité, aby ji veřejnost začala považovat za zásadní společenský a ekonomický problém, jehož řešení vyžaduje spolupráci státu, společností i samotných občanů.“