Anglickým termínem Corporate Recovery, který se obtížně překládá do českého jazyka tak, aby byl výstižný, se obvykle míní široké spektrum činností souvisejících s restrukturalizací společností, jejich obnovou, ale také s udržením chodu firem či převodem jejich aktiv ve prospěch věřitelů. Řada společností nacházejících se ve finančních těžkostech se často snaží vzbudit dojem, že to hlavní, co jim chybí, jsou právě zdroje na financování jejich zakázek, a že pokud by takové finanční zdroje měly k dispozici, splňovaly by předpoklady pro překonání svých potíží. Zpravidla je to však pouze fikce.
Finanční obtíže totiž bývají pouze důsledkem nejen problematického finančního řízení, ale především různých chyb vedení nebo působení slabých stránek firem v provozní oblasti. V takové situaci potom záleží na velikosti obtíží a čase, který má taková společnost k dispozici, aby své problémy řešila. Věřitelé požadují splacení svých pohledávek a hrozí sankcemi, včetně možného konkurzního řízení nebo exekuce. Společnost však již nemusí mít dostatek prostředků a s ubíhajícím časem se hrozby mohou násobit. V takové situaci je zpravidla prioritou nejprve stabilizovat platební pozici, obnovit důvěru obchodních věřitelů a soustředit se na udržení vztahů s financujícími institucemi, které bývají největšími věřiteli.
Důležitou součástí postupu v takové situaci je provedení nezávislé úvodní analýzy obchodní pozice dlužníka – tzv. „independent business review“. Jejím cílem je posoudit obchodní pozici společnosti, identifikovat její slabá místa a zhodnotit vyhlídky do budoucnosti. Tato analýza je spolu s finanční analýzou základnou pro hledání východisek z existující situace a pro stanovení dalšího postupu.
Mezi zjištění, která z těchto analýz obvykle vzcházejí, patří např. produkce nevhodného nebo příliš širokého sortimentu, který neumožňuje společnosti dosahovat dostatečné efektivnosti, dále identifikace ztrátových produktů nebo činností, posouzení konkurenceschopnosti, porovnání s vývojovými trendy v oboru, srovnání s konkurencí nebo lídry v oboru, identifikace a posouzení vedlejších činností, identifikace aktiv, která se dostatečně nevyužívají k podnikání, identifikace neefektivností při správě a/nebo řízení firmy, poukázání na nízkou produktivitu práce apod. Mezi nejčastější příčiny z oblasti řízení financování pak mohou patřit např. špatné řízení likvidity, předlužení, podcenění finančních rizik, jako jsou měnová či úroková rizika a další.
Závěry analýz slouží jako východisko ke stanovení dalšího postupu nebo k vyjednávání o něm. Celý proces může být nesmírně komplikovaný a s nejistým koncem, neboť se v něm promítají zájmy akcionářů, managementu, zaměstnanců, bankovních a obchodních věřitelů a dalších. Povaha a hloubka problémů společnosti, která se v obtížích nachází, potom ovlivní, zda mají v rámci takového procesu větší vliv akcionáři nebo věřitelé.
Finanční restrukturalizace je nezbytná, přesáhly-li finanční problémy schopnost splácet závazky. Její součástí bývá restrukturalizace dluhů a jejich splácení, ale i různé formy konverze pohledávek do jmění dlužníka, včetně zvýšení vlastního kapitálu stávajícími akcionáři.
Málokdy však může být finanční restrukturalizace úspěšná bez vhodných opatření v provozní oblasti. Proto se hledají realistická provozní řešení k zajištění nápravy slabých míst a důraz se klade na využití silných stránek společnosti. Provozní restrukturalizaci lze provést vlastními silami tehdy, jestliže se jí vedení začne zabývat dříve, než situace dospěje do krizového stadia, nebo pokud jsou věřitelé přesvědčeni, že stávající vedení a akcionáři dokáží dosáhnout nápravy. Protože takováto opatření zpravidla nejsou krátkodobého charakteru, hledá se v některých případech strategický partner, který rychle umožní přístup na trhy, zavede nové produkty, technologie či výrobní postupy. Hledání strategického partnera je příznačné tam, kde je rychlost jedním z hlavních prvků záchranného procesu a kde není čas na dlouhodobý a nejistý proces změn v organizaci řízení, struktuře produktů, trhů apod.
Postup provozní a finanční restrukturalizace může být vzájemně podmíněn: věřitelé nebudou chtít restrukturalizovat své pohledávky bez toho, aniž by viděli jasná zlepšení provozní a finanční výkonnosti nebo prodej firmy jinému investorovi, a na druhé straně žádný investor nebude mít zájem o koupi předlužené společnosti. Obecně se má za to, že mimokonkurzní řešení vede k zachování větší hodnoty pro akcionáře i věřitele než řešení konkurzem. České právní prostředí bohužel dosud nemá zažity takové legislativní postupy, které by dostatečně efektivně ochránily zájmy věřitelů mimokonkurzním postupem a poskytly jim právní základnu k ochraně investic.
Autor: Jaromír Hořejší, KPMG
Follow
