Ačkoli svět již dávno razí holistickou koncepci udržitelnosti podnikání vybudovanou na základě tří pilířů „Lidé-Prostředí-Ekonomika“ a udržitelnost se jako pojem etablovala i ve vzdělávacích a certifikačních systémech, u nás se zatím snažíme vypořádávat spíše s jejími dílčími částmi, jako je například komunikace společenské odpovědnosti firem. Ale blýská se na lepší časy. Ve čtvrtek 14. dubna v pražském hotelu Dorint Don Giovanni proběhl za účasti téměř 120 zástupců z 85 firem a institucí první ročník konference Fórum pro udržitelné podnikání. Tato konference si klade za dlouhodobý cíl prosazovat udržitelnost v celé její šíři, napříč všemi obory, komerční i neziskovou sférou a vytvářet tak prostor pro integraci myšlenek udržitelnosti do celkových strategií podniku, organizací a institucí.
„Tento formát konference není pro nás jako pro organizátory typický. Přesto jsme se rozhodli do něj investovat – prostředky i zvýšené úsilí. Věříme totiž, že udržitelnost ve smyslu obnovení základního systému lidských a společenských hodnot je důležitou cestou k zajištění budoucí prosperity státu i podniku. Příklady, které zde dnes zazněly, hovoří jasnými čísly a daty – ten, kdo dnes otálí na startu cesty k udržitelnosti, zítra nevyhnutelne ztratí svou současnou pozici. A nejen kvuli špatné pověsti, ale také z ekonomických důvodů“, řekl těsně po skončení konference Antonín Parma, ředitel pořádající společnosti Blue Events. „Pozitivní zprávou pro nás je, že ačkoli jsme otevřeli prostor pro, alespoň u nás, poměrně nový pojem a problematiku s ním související, přesto se našlo překvapivé množství těch, kteří mají první kroky směrem k udržitelnosti úspěšně za sebou – a to jak mezi společnostmi, které se rozhodly konferenci podpořit jako partneři, tak i mezi řečníky a účastníky z pětaosmdesáti firem a organizací.“, dodává k tomu Barbora Krásná, partner téže společnosti.
Na konferenci vystoupili řečníci z šesti zemí včetně České republiky. Hovořili o ekonomickém, lidském, politickém i právním rozměru udržitelnosti, přinášeli řadu inspirativních a praktických příkladů z celého světa, ale nebáli se upozornit i na problémy a úskalí, které s sebou potřebná změna myšlení a chování lidí, podniku i státu nevyhnutelně přináší. Myšlenka udržitelnosti ovládla celý sál a úcastníci se rozcházeli plni elánu a inspirace pro další období. Podle vyhodnocení účastnických dotazníku byla konference nadprůměrně úspěšná jak co do organizace a zázemí, tak i skladbou témat a volbou řečníků. V hodnocení zazněl i názor, že tato konference byla první platformou, kde se o tématech udržitelnosti hovořilo „tak, aby tomu rozuměl i normální člověk“. Přestože byl program „nabitý k prasknutí“ a dopolední část se o půl hodiny protáhla, naprostá většina přítomných tento náročný program absolvovala beze zbytku celý.
Petr Zahradník, člen Nervu a ekonom České spořitelny, na úvod rekapituloval definici pojmu udržitelnosti a následně tento pojem vysvětlil i v ekonomických souvislostech – jako součást nadnárodních, národních i regionálních strategií i jako klíčový faktor evropské fiskální politiky a projev prosazení fiskální disciplíny. Udržitelnost samotnou vnímá především jako přirozenost v rovnováze jejích všech tří pilířu. Převaha kteréhokoli z nich je s trvalou udržitelností v rozporu. Petr Zahradník vyslovil i otázku, kolik skutečných priorit může společnost mít. V dalším programu později vyšlo najevo, že samotný počet priorit je podružný, ale jedině za podmínky, že všechny jsou realizovatelné a zejména měřitelné.
Amanda Jordan z britské Corporate Citizenship, jejíž vystoupení hodnotil jeden z účastníku přímo během následné diskuse jako „to nejlepší, co doposud na téma udržitelnosti v České republice zaznělo“, rekapitulovala historický vývoj společenských a korporátních iniciativ před tím, než byla „vynalezena“ udržitelnost – od filantropie přes ekologii, společenskou odpovědnost (CSR) až po dnešní komplexní udržitelnost. Zároven odhalila, co je v oblasti udržitelnosti trendem v poslední době – na příkladu několika významných společností ukázala, že se objevil nový fenomén – plán. Shrnula poté základní charakteristiky, které mají úspěšné plány společné – neomezují se jen na CSR a pravidelně poskytují pravdivé zprávy o stavu plnění cílů široké veřejnosti. Ukázala, jaké kroky vedou k vytvoření dobrého plánu udržitelnosti, a jak má vypadat nástroj pro jeho měření a komunikaci. Podle Amandy je duležitým signálem, že firmy stále častěji nechtějí být vnímány jako součást problému, ale chtejí se stát součástí řešení.
Klíčový řečník, Al Halvorsen ze společnosti PepsiCo, zmínil mimo jiné průzkum MITSloan, podle kterého se ti, kdo implementují udržitelnost do své strategie, dělí na „nadšence“ a „opatrné zastánce“. Nadšenci jsou podle průzkumu těmi, kdo získají konkurenční výhodu díky aplikaci sedmi principů, těmi nejdůležitějšími jsou: „Začít hned“, „Vše měřit“, „Vyvážit krátkodobé přínosy a dlouhodobou vizí“ nebo „Být transparentní“. Tato konference jednoznačně sama je „nadšencem“ a „pro nadšence“, kteří se rozhodli být lídry budoucího hospodářství. Společnost PepsiCo se na cestu udržitelnosti vydala už pred více než deseti lety, ale dnes už se výsledky této činnosti promítají do jasných obchodních úspěchů. Dobrým tipem, který od Ala účastníci získali pro úspěšnou změnu ve vlastním okolí, bylo „nejprve ukažte první malé a rychlé výsledky, teprve potom žádejte o mandát k zásadním změnám“. Al také upozornil, že sice všichni vědí, že CSR není PR, ale dnes je evidentní, že bez silného příběhu pro všechny se dobré myšlenky prosazují jen stěží. Udržitelnost není cíl, ale celoživotní cesta. Je důležité, abychom po této cestě nekráčeli jednotlivě, ale ruku v ruce s ostatními – partnerství totiž prináší nové možnosti, jak rychleji postupovat kupředu.
Esther Rodriguez z KPMG se ve svém příspěvku zaměřila na praktické příklady, jak využít udržitelnost pro byznys. Přinesla celou řadu nápadů, které si účastníci konference odnesli jako inspiraci do svého každodenního počínání. Pojmenovala interní i externí faktory, které mají vliv na realizaci plánu a vyzdvihla důležitost řízení rizik a systematické práce s relevantními a správnými daty.
Ines Biedermann vystoupila s ukázkou, jak vypadá profesionální roční Sustainability Report z dílny společnosti Henkel. V této společnosti má vydávání roční zprávy již dvacetiletou tradici a paní Biedermann zdůraznila, že udržitelnost musí být integrální součástí podnikové kultury, kterou přijmou za vlastní všichni zaměstnanci. Jedině tak má šanci na úspech. Seznámila úcastníky s historií značky Persil jako jedné z vlajkových lodí udržitelnosti Henkelu s již více než stoletou tradicí. „Samotné zlepšování parametrů je jen jednou stranou mince – je potřeba také postupně měnit chování zákazníků a spotřebitelů“, řekla. Také upozornila, že „lidé si nekupují výrobky kvůli jejich šetrnosti k prostředí, ale především pro jejich funkci“, proto je nutné tuto funkci zachovat a zlepšovat za soucasného zvyšování pozitivního dopadu výrobku.
Miroslav Friml z Tesco Stores CR spolu s Karlem Fortem ze společnosti Carrier chladicí technika společně představili případovou studii – Tesco nedávno postavilo v Jaroměři unikátní hypermarket s nulovou uhlíkovou stopou, ve kterém kromě moderní chladicí technologie na bázi CO2 v praxi ověřuje celou řadu dalších prvků a zařízení směřujících k úsporám energií a snižování záteže prostředí pri současném zachování kvality a komfortu provozu hypermarketu. Tato prezentace byla pozitivne hodnocena účastníky zejména proto, že ukázala skutečný příběh z našeho prostředí, který přinesl změřitelný a jasný výsledek.
V diskusi, kterou řídila Dana Zadražilová z VŠE, a které se účastnili zástupci velkých i menších firem, byla otevřena dvě témata: „Jak se změnily strategie z hlediska udržitelnosti v post-krizovém období“ a „Jak implementovat změnu strategie smerem k udržitelnosti do firmy“. K prvnímu tématu přednesl úvodní příspevek Alexander Kainer z Roland Berger Strategy Consultants. Diskuse potvrdila, že to byla právě krize a následný návrat ke kořenům, co přinutilo management mnohých firem, aby hledal modely své dlouhodobé existence. Firmy už dnes vědí, že skončila doba tradičních jistot, proto se snaží nacházet nové příležitosti a nová teritoria. Ti, kdo udržitelně uvažovali a plánovali, dokonce mohli z recese vyjít posíleni, zatímco ti, kdo byli zaměřeni na maximalizaci krátkodobého zisku, byli otřesy na trhu vážněji ohroženi. Druhá polovina, zaměřená na implementaci změn do firem, odkryla význam leadershipu a osobního příkladu. Provedení zásadní změny ve firemním organismu totiž nemůže dopadnout dobře bez toho, aby tuto změnu nejprve vnitřně přijal a podpořil každý jednotlivec, kterého se týká. I v oblasti udržitelnosti je tedy aktuálním tématem leadership jako nástroj, jak inspirovat a nadchnout ostatní. Martin Hausenblas účastníkům přehrál tříminutové video, které bez dlouhého vysvětlování názorně ukázalo, jak se dokáže myšlenka exponenciálně šířit mezi lidmi a měnit v realitu. „Zkuste neříkat lidem, co mají dělat. Oni to vědí. Jen jim to umožněte a využijte přirozenou rezonanci“, dodal na závěr.
Odpoledne proběhly tři paralelní workshopy, zaměřené na různé oblasti – pohled dovnitř podniku, pohled od podniku směrem k zákazníkům a vztah veřejného a privátního sektoru.
V prvním, podnikovém workshopu, zazněly příspěvky o tom, co je důležité pro to, aby podnik mohl fungovat dlouhodobě. Panelisté postupně hovořili o významu kvalitního managementu, o corporate governance a řešení přirozeného napětí mezi managementem a vlastníky, o způsobech udržitelného zvyšování výkonnosti firmy, a konečně i o významu a principech udržitelných vztahu se zaměstnanci, obchodními partnery a společností vně firmy. Diskuse poukázala na nejednotnost v pojmech, která problematiku udržitelnosti znepřehledňuje. Úcastníci se shodli na tom, že žijeme v prostředí, ze kterého nechceme jen dobývat peníze, ale do kterého je potřeba zase jinou formou neco vracet. Je potřeba být „řádným sousedem“, šetrným nejen k přírodním zdrojům, ale i ke zdrojum lidským. Stejně jako i v ostatních diskusních sekcích i zde se objevila myšlenka o tom, že je výhodné hledat rezervy, zdroje i myšlenky především ve svém nejbližším okolí, či dokonce přímo v podniku.
Druhý, nejnavštívenější workshop, přinesl nejen příklady přístupu firem ke komunikaci udržitelných hodnot směrem k zákazníkům, ale také otázku, do jaké míry jsou zákazníci připraveni a ochotni akceptovat nekdy i vyšší cenu zboží, produkovaného udržitelným zpusobem. I zde pak několikrát zaznělo, například z úst Adama Elmana z Marks and Spencer, že nestačí mít jen „zameteno před vlastním firemním prahem“, ale je nutné aktivne působit i na své okolí – na partnery i na samotné zákazníky. Firmy si uvědomují, že udržitelné hodnoty musí komunikovat na své spotřebitele i přes to, že od nich nedostávají adekvátní zpětnou vazbu. Vědí, že je to potřeba dělat trpělivě a jsou připraveny i k investicím bez návratnosti. Jak v této sekci, tak i v ostatních částech programu několikrát zaznělo, že udržitelnost by neměla mít ekonomický dopad na koncového spotřebitele. To sice vypadá na první pohled neřešitelne, ale ve chvíli, kdy se udržitelná výroba rozroste do kritické velikosti, začnou fungovat úspory z rozsahu, které tento cíl pomohou splnit. Pokud chce firma úspěšně a dlouhodobe směřovat k udržitelnosti, musí to mít napsané hned na první straně své strategie. Rovněž role médií je v úsilí o udržitelnost významná – komunikace o jakémkoli tématu je účinnejší v době, kdy je tomuto tématu obecně věnován v médiích dostatečný prostor, takových okamžiků je potřeba využívat. Při komunikaci je praktické neoddělovat od sebe téma užitku pro jednotlivce a pro celou společnost.
Z třetího panelu, věnovaného veřejné a státní správě jako prostoru pro udržitelné aktivity, pak účastníci odcházeli obohaceni o inspirující informace z domova i z Evropy. Dozvěděli se z úst starosty obce Knežice, jak hodnotí fungování a přínosy bioplynky, kterou v obci vybudovali, s odstupem několika let provozu. Irena Descubes přinesla případovou studii z francouzského mestecka Langoët, kde se rozhodli ve školní jídelně vařit z biopotravin, jak byl projekt úspěšný a co přinesl místní komunitě. Oba příspěvky upozornily na důležitost výměny informací a zkušeností mezi sousedícími městy a komunitami – pustit se do něčeho nového vyžaduje odvahu, kterou lze načerpat i u souseda, který již uspěl. Zároveň je přínosné posilovat vnitřní toky práce, zboží a financí v rámci lokálních komunit – místo dovozu zvenčí lze vytvářet nové príležitosti i pracovní místa uvnitř komunity, což jednoznačně přispívá k jejímu zdraví a bohatství. Jakub Ditrich představil vlastnosti a výhody elektrického kola jako alternativního dopravního prostředku do městské zácpy. Petr Očko z ministerstva průmyslu a obchodu seznámil úcastníky s aktuální situací operačního programu pro podporu inovací i s tím, že trvale udržitelný rozvoj je základním cílem jak nové evropské komplexní strategie Evropa 2020, tak i české strategie mezinárodní konkurenceschopnosti a dalších klíčových dokumentů a iniciativ. Tomáš Kulman z KPMG poradil, jak startovat projekty ve veřejné a státní správě tak, aby se zvýšila jejich pravděpodobnost úspěchu. Považuje za nutné, aby měl každý projekt ve veřejné sféře důsledně a kvalitně zpracovanou seriozní studii proveditelnosti. To je sice pracné a nákladné, ale zároveň to výrazně omezí startování nepromyšlených investicních akcí, které v důsledku společnosti spíše uškodí, než aby pomohly. Připomněl také, že změny nepřicházejí na základě sepsání strategií, ale jedině tam, kde lidé doopravdy něco udělají. V diskusi také zazněl apel na státní správu, od které se očekává, že zvýší své úsilí odbourávat překážky, které ti, kdo se snaží o inovace, pociťují – od stále ještě velké byrokracie, přes celní politiku, až po dnes tolik zmiňovaný boj s korupcí.
Organizátoři konference již dnes začínají připravovat další ročník, který se uskutecní koncem března příštího roku, a zvou k této přípravě každého, kdo chce přispět k prosazování cílu udržitelnosti – k tomu, aby naše podnikání i veřejné aktivity byly rozvíjeny zpusobem, který přináší do našich životů naplnění potřeb, prospěch a štěstí, a zároveň neomezuje naplnění potřeb generací, které přijdou po nás.
-red-
Follow
