Internet ještě nedovede to, co klasická televize. Ani tištěným knihám neodzvonilo, moderní technologie ještě tato tradiční média do sběru neodsunou. Zato mohou vyřešit problém klesajících tržeb za nahrávanou hudbu. Vyplývá to z pravidelné výroční zprávy Předpovědi pro média – TMT Trends, kterou na základě rozsáhlého průzkumu mezi 6000 odborníky, předními firmami i vědeckými pracovníky v oboru sestavuje poradenská a účetní společnost Deloitte.
Letos tomu bude právě 15 let, co byl poprvé zobchodován a umístěn reklamní proužek na webové stránky. Loni byla americká společnost Google, největší inzertní médium na internetu, pátou nejdražší společností na americké burze.
„Loňský rok byl pro média velice úspěšný. Předpovídali jsme pro něj mimo jiné rozmach komunitních webů, ale také zpomalený nástup internetové televize či vytrvalost tištěných novin a časopisů. Naše predikce trendů se naplnily,“ Jiří Batěk, senior manažer pro oblast TMT společnosti Deloitte za Českou a Slovenskou republiku. „Naše výhledy informačního a zábavního průmyslu pro tento rok jsou trochu jiné. Všímáme si elektronických knih, které získávají na popularitě, internetového zpravodajství, jeho autorů a toho, jak ovlivňují žurnalismus v tištěných novinách a zajímal nás také vliv nových médií na životní prostředí. Zabýváme se rovněž možnostmi potlačování pirátství, otázkami, jak by mohla digitalizace filmů ovlivnit provoz a ziskovost kin, nebo zda a jak mohou firmy v odvětví informací a zábavy používat offshoring za účelem snižování vlastních nákladů.“
Inzerci ohrožuje její vlastní úspěch
Díky úspěšnému prodeji reklamy na internetu může být obsah většiny webových stránek pro uživatele zdarma. Letos firmy za internetovou reklamu utratí, podle odhadů Deloitte, přibližně 41,6 miliardy dolarů. Bude to o 23 % více než loni a bude to více, než kolik vynese reklama rozhlasovým stanicím.
Růst příjmů za reklamu na internetu se ale letos nejspíše zpomalí. Omezí jej v první řadě relativně malé publikum. Připojení k internetu má jen 20 % světové populace a přibližně jen 330 milionů domácností disponuje připojením širokopásmovým. Proti tomu 2,2 miliardy lidí poslouchá rádio, 1,4 miliardy obyvatel má televizi a denně se prodává 515 milionů kusů tištěných novin. Další překážkou je odpor lidí k internetové reklamě. Podle jednoho průzkumu v USA považují tři čtvrtiny respondentů tuto reklamu za dotěrnější než tištěné inzeráty, zhruba třetina dotázaných věnuje tištěné inzerci více pozornosti než internetové a více než čtvrtina občanů USA by si připlatila za stránky inzerce prosté.
Knihy do sběru nepatří
Elektronická kniha se letos neujme. Z průzkumu Deloitte vyplývá, že tato technická novinka nedokáže čtenáře nadchnout tak, jako klasický svazek. „Zatímco digitální formy jiných médií – rádia, televize, novin – akceptují miliony lidí po celém světě, tištěná kniha je zatím nedotknutelná,“ říká Jiří Batěk „Prvním problémem elektronických knih je jejich vysoká cena. Dále je to formát – tištěnou knihu můžete snadno mít všude s sebou, otevřít, číst, to s digitálním čtecím přístrojem ještě tak dobře nejde. A do třetice je to hluboké zakotvení knihy v naší kultuře. Kniha doprovází lidstvo od jeho nejranější historie. Ostatní média, která se digitalizaci tolik nevzpírají, jsou mnohem mladší.“
V čem by ale digitalizace mohla uspět, jsou bibliografie, přehledy, výňatky a výběry z knih. Například výzkumníci, vědečtí pracovníci, lékaři či právníci by elektronické přehledy sestavované z obrovské informační základny a opatřené užitečnými funkcemi, jako např. vyhledávání, jistě přivítali.
Ani tištěným novinám letos ještě neodzvoní. Našly si již způsob, jak žít vedle elektronických informačních zdrojů, jako jsou internetové verze novin, blogy profesionálních i amatérských autorů, apod. Letošní rok budou vydavatelé tištěných médií opět hledat další cesty, jak překročit bariéry mezi nimi a digitálním světem. Jednou z cest je „adopce“ mladých, nadaných autorů internetových novin a blogů na tištěné novinové stránky. Pro vydavatele to má i výhodu nižších nákladů na získání zajímavého autora, než kdyby si ho vychovával sám v redakci. Navíc si takový nadaný autor nemusí hledat své čtenáře, protože s nimi už do tištěných novin vstoupí.
Od televize nás internet neodtrhne
Také internetová televize se bude letos potýkat s mezemi svého růstu. Ty jsou technologického rázu. Internetová televize vyžaduje rychlé, velkokapacitní připojení, kterým ovšem disponuje relativně málo domácností. Stahování filmů tedy zatím trvá déle, než jejich promítání, nehledě k tomu, že spolehlivost a rychlost připojení ovlivňuje kvalitu obrazu. Internetové televize tak nyní nabízejí spíše krátká videa než běžné filmy.
Průzkumy sice ukazují, že jeden videoklip na internetu shlédne během dvou týdnů nějakých 10 milionů lidí. To je zhruba tolik, kolik lidí se v USA dívá na úspěšnou televizní show v nejlepším vysílacím čase. Loni za jediný měsíc shlédli občané Spojených států na internetu více než 9 miliard videonahrávek. Jenže když se to sečte, jeden člověk věnoval videu po internetu v průměru 3 hodiny měsíčně, zatímco na klasickou televizi se díval 4,5 hodiny denně.
Ve srovnání s tím má hudba po internetu mnohem větší možnosti, zejména díky formátu MP3. Je za tím opět cena. Před 26 lety první cédéčka stála v USA kolem 30 dolarů, dnes stojí 15 dolarů, ale album stažené přes internet přijde jen na 12 dolarů.
Jak je ale možné, že za vstupenku na živý koncert dají posluchači klidně i sto dolarů? Podle průzkumu Deloitte je jednou z příčin to že dnešní mladí posluchači těžko chápou, že mají platit za cosi nehmotného, jako je digitální písnička. Kdyby byla spojena s něčím „hmotným“, jako dříve bývala například vinylová alba zasazená do umělecky ztvárněných obalů, ochota utrácet více peněz za hudbu by se vrátila. Výsledky výzkumu ilustruje na příkladu: Jedna hudební skupina loni umístila své album na internet k volnému stažení s tím, ať posluchači zaplatí, kolik sami uznají za přiměřené. V prvních měsících tři z pěti stahujících nezaplatili nic. Tak hudebníci album na internetu zrušili a vydali je ve fyzické verzi, zabalené do krabice, jež obsahovala vinylovou desku, CD a brožurku s texty. Úspěšně je prodávala po 80 dolarech. Pokud klesnou ceny pamětí, bylo by možné prodávat například nahrané MP3 se singlem, albem nebo celou diskografií interpreta a ceny nahrávané hudby by mohly opět růst.
Zábava s vysokou spotřebou
Pasivní zábava z obývacího pokoje začíná čím dál více poškozovat životní prostředí. Stává se velice náročnou na energii. Spotřeba domácích přístrojů pro informace, zábavu a komunikaci by se do roku 2020 mohla podílet na celkové spotřebě elektřiny v domácnostech až jednou polovinou. Jen v USA se spotřeba pro tyto účely mezi roky 1980 a 2005 zvýšila trojnásobně, z 5 % na 15 procent.
Jak se to stalo? Ke klasické televizi se dnes připojují set-top-boxy, dekodéry, DVD nahrávače a přehrávače a videokonsole pro elektronické hry. Například DVD nahrávač s harddiskem spotřebuje 60 W je-li v chodu a 5 W v režimu stand-by.
Stále oblíbenější plazmové obrazovky se stopalcovou úhlopříčkou mají v přepočtu na 1 palec čtvereční téměř třikrát vyšší spotřebu elektřiny, než obrazovky CRT. Vyvíjejí za provozu tolik tepla, že místnost, ve které jsou instalovány, potřebuje klimatizaci. Ale také například počítačové konsole upgradované na videohry třetí generace potřebují čtyřikrát vyšší příkon (200 W) než konsole generace předešlé (50 W).
„Za nepřátele životního prostředí se obvykle označuje cestování za nákupy, turistika a další činnosti spojené s aktivním prožíváním volného času. Ale jak vidno, pasivní zábava z domova není zdaleka tak neškodná, jak by se zdálo,“ konstatuje Jiří Batěk, senior manažer společnosti Deloitte.
Follow
