Většina firem nemá vypracované krizové plány a strategie na to, jak čelit přírodním katastrofám, výpadkům proudu a podobným hrozbám. Firmy si sice uvědomují, že nemohou přehlížet nebezpečí. která plynou z možných teroristických útoků, hurikánů či pandemie ptačí chřipky, ale zároveň nevěří, že někdy nastanou. To je hlavní zjištění studie Catastrophe risk management/Preparing for potential storms ahead, na které se podílely KPMG International, Economic Intelligence Unit, ACE a IBM.
Autoři studie se rozhodli zmapovat postoje a zkušenosti manažerů zodpovědných za strategické rozhodování při řízení rizik a zjistit, jaké nečekané ničivé události považují manažeři pro své firmy za nejvážnější hrozbu a jak jsou podniky připraveny čelit jejich možným důsledkům. Do výzkumu se zapojilo 225 vrcholových řídících pracovníků z celého světa z různých oborů podnikání.
Význam risk managementu roste
Firmy si uvědomují, že nemohou přehlížet potenciální rizika, která hrozí jejich podnikům a podnikání. Zároveň ale přiznávají, že se jim nemohou dostatečně věnovat. Hlavním důvodem je nízká pravděpodobnost, že takové situace vůbec nastanou. „Náklady vynaložené na řízení takových rizik firmám připadají jako utopené a nevidí v nich okamžitý zisk,“ vysvětluje Eva Racková, partnerka společnosti KPMG Česká republika zodpovědná za oddělení Řízení rizik a poradenské služby.
Nejobávanější a nejrozšířenější krizí je výpadek elektrického proudu. Do svých procesů řízení rizik tuto možnost zahrnulo 69 procent respondentů. Následuje riziko teroristického útoku (uvažuje o něm 60 procent manažerů), rozšíření ptačí chřipky nebo dopady extrémních výkyvů počasí na další činnost podniku (55 procent, respektive 54 procent).
Vnímání hrozeb se liší v závislosti na regionech. V USA například s teroristickým útokem počítá 71 procent tamních dotázaných manažerů, v Asii 62 procent a v Evropě jen 50 procent.
Vědomé zanedbávání
Od myšlenky k činům je ale při řízení rizik daleko. Jen 67 procent manažerů přiznalo, že za poslední tři roky zvýšilo finanční zdroje a pracovní čas pro oddělení risk managementu. Ve Spojených státech to bylo ale téměř 86 procent.
Výrazně více do řízení rizik investovaly v uplynulých třech letech velké korporace s ročním obratem nad pět miliard dolarů (83 procent) ve srovnání se společnostmi s obratem do 500 milionů dolarů (60 procent).
Přestože se firmy dostatečně nevěnují risk managamentu, z výsledků studie vyplývá, že až 81 procent respondentů věří, že kvalitní řízení rizik se může stát zdrojem komparativních výhod. Společnosti, o které se všeobecně ví, že je dobře připravena na případné hrozby, plyne významné plus.
Pojišťovny a úředníci tlačí
Významnou pobídkou pro vytváření krizových plánů bývají požadavky státních a regulačních úřadů (citovalo je 45 procent dotázaných) a pojišťoven (32 procent respondentů). Častěji se pod tlakem těchto institucí ocitají velké korporace, protože jsou zpravidla „více na očích“.
Při uzavírání pojistných smluv používají pojišťovny velice propracované modely průběhu a důsledků krizových událostí, pomocí kterých mohou předvídat ztráty vyplývající z krizových jevů, jakými jsou extrémní počasí, pandemie nebo teroristické útoky. Na rostoucí zájem o risk management reagují novými produkty, mezi které patří například tzv. katastrofické obligace, které převádějí riziko výskytu nějaké pohromy na majitele obligace.
„Silné korporace mají stále větší zájem o jednorázové studie, jež jim pomáhají lépe vyhodnotit rizika, která hrozí jejich společnosti,“ tvrdí Eva Racková. „Zároveň jsou pojišťovny ochotné jednat o výši sazby pojistného, když zjistí, že podnik má funkční krizový plán.“
Lépe připravené jsou velké společnosti
Největší potíže s vytvářením krizových plánů mají malé a střední firmy. Z výzkumu vyplývá, že nemají dostatek času ani zdrojů na jejich důkladnou přípravu. Pouhých 28 procent manažerů z firem s obratem pod 500 milionů USD potvrdilo, že využívají specialisty na risk management. Naopak velké firmy s tržbami nad pět miliard USD vyhledávají služby odborníků v 71 procent případů.
Většinou jde jen o jednorázové akce. Pouze třetina dotazovaných potvrdila, že se jim daří jejich krizové plány pro ochranu před katastrofou a na odstraňování jejích důsledků pravidelně aktualizovat. Přibližně 17 procent představitelů společností s tržbami menšími než půl miliardy se dokonce přiznává, že pro případ katastrofy nemají vůbec žádné krizové plány. Naopak absenci podobných plánů potvrdila pouhá dvě procenta společností s tržbami přesahujícími pět miliard dolarů.
„Vysoce sofistikované nástroje pro plánování řešení případných katastrof jsou pro menší společnosti příliš nákladné. Ovšem existují účinné modely, které jsou dostupné i pro malé podnikatele,“ upozorňuje Eva Racková. „Je to například metoda krizového scénáře, tedy způsob, který byl původně využíván pro vojenské účely. Podstatou je promyšlení dopadu nejzávažnějších změn, včetně katastrof, na chod podniku. Tuto možnost využívá 57 procent společností.“ Další dostupnou metodou jsou simulace, kterých využívá 31 procent dotázaných firem, z toho 17 procent malých společností.
Alespoň univerzální plány než žádné
Není možné, aby společnosti myslely na veškeré potenciální hrozby. „Firmy však nemohou risk management přehlížet a spokojit se s tvrzením, že takové události jsou buď nepředvídatelné nebo vzdálené,“ dodává Eva Racková ze společnosti KPMG Česká republika.
Mnohá preventivní opatření jsou natolik univerzální, že je společnost může použít při jakékoliv vážné události. Není pak nutné, aby se společnost zaměřila pouze na určité hrozby, ale raději na všeobecné struktury rozhodování, úlohy a zodpovědnosti jednotlivých pracovníků a priority, které použijí při jakékoliv vážné události. Jde například o přednostní ochranu zaměstnanců a majetku, či postup pro obnovení provozu a základních funkcí výpočetní techniky. Svou pověst si pak společnost musí udržet pomocí neustálé komunikace se zákazníky, dodavateli, investory a veřejností.
Follow
