Položili jste si někdy otázku, proč lidé používají pojem „vážná hudba“ pro označení klasických hudebních děl? Existuje snad něco vážnějšího na Beethovenově symfonii než na rapu Eminema? Obojí je melodické a rytmické a zatímco umělci hodnotí tyto elementy různě, bylo by předpojaté tvrdit, že jeden má důležitější cíl než druhý. Tak tomu bylo v minulém století, kdy ve výsledku kritici raději opustili od výrazu „vážná hudba“ pro označení hudby v západní klasické tradici.Položili jste si někdy otázku, proč lidé používají pojem „vážná hudba“ pro označení klasických hudebních děl? Existuje snad něco vážnějšího na Beethovenově symfonii než na rapu Eminema? Obojí je melodické a rytmické a zatímco umělci hodnotí tyto elementy různě, bylo by předpojaté tvrdit, že jeden má důležitější cíl než druhý. Tak tomu bylo v minulém století, kdy ve výsledku kritici raději opustili od výrazu „vážná hudba“ pro označení hudby v západní klasické tradici.
Ale pro obchodníky je toto rozdělení užitečné. Konzumenti umění si udržují jasný styl hudebních preferencí. Pro účely reklamních kampaní je dobré vzít na vědomí, že tyto rozdíly mezi hudebními preferencemi jsou pravděpodobně ovlivněny socio-demografickými faktory.
Z výzkumu Roper Reports® Worldwide vyplývá, že lidé, kteří se více zajímají o hudební zábavu populární kultury (ti, jež v průběhu týdne sledují hudební videa nebo populární hudbu v televizi), tvoří početnější skupinu než lidé, kteří preferují spíše klasická hudební díla a představení (ti, kteří v průběhu týdne sledují v televizi umění a kulturu jako je opera, tanec, a klasická hudba). První skupina převyšuje počtem tu druhou globálně v poměru 2:1 (28 % proti 14 %). Velikost rozdílu mezi zastoupením jednotlivých skupin posluchačů hudby se značně liší dle jednotlivých zemí – od 24 do 29 procentních bodů v Indonésii, Jižní Africe, Mexiku a Brazílii (země s nižší dostupností vzdělání) až po 5 procentních bodů nebo méně v Austrálii, Švédsku a České republice (země s vysokou dostupností vzdělání). Několik zemí, zvláště pak Mexiko, jsou příkladem estetického pluralismu – důkazem je významné zastoupení obyvatel v obou skupinách. Pro všech 25 sledovaných zemí platí, že více lidí preferuje poslech a sledování populární hudby než „klasické v tradiční formě“.
Posluchači klasické hudby v porovnání s lidmi, kteří upřednostňují populární hudbu, preferují častěji péči o duševní a fyzické zdraví, více se angažují v domácích aktivitách jako je práce na zahradě a obecně se více věnují zvelebování svého bydlení.
Lidé, kteří naslouchají klasické hudbě, tráví o 1,4 hodiny týdně déle čtením než jedinci, kteří raději sledují hudbu populární. A zatímco tyto dvě skupiny sledují televizi ve stejné míře (tedy 15,9 hodin týdně v průměru), posluchači klasické hudby mají tendenci daleko více sledovat dokumentární filmy o věcech, lidech, historii nebo událostech; programy o přírodě, vědě nebo zdraví; naučné programy o vaření a kutilství a zpravodajství nebo pořady o současném dění.
Lidé, kteří raději poslouchají a sledují populární hudbu, se naopak více věnují zábavě, jako je hraní elektronických her a sledování pořadů o populární hudbě v televizi, komedií a reality-show.
Preference lidí, kteří upřednostňují populární hudbu, by neměly být vykládány jako nedostatek náklonnosti k umění jako takovému. Hudba je pro ně důležitější než pro posluchače klasiky, a i přes svou orientaci na populární kulturu mají větší tendenci účastnit se programů jako jsou koncerty klasické hudby, opera či balet více než je tomu u průměrného spotřebitele. Posluchači klasické hudby mají zase tendenci překročit kulturní rozdíly při sledování populární hudby v televizi více než průměrný spotřebitel.
Z těchto výsledků výzkumu nemůžeme tvořit závěry založené na demografické struktuře respondentů. Především úrovně příjmu jsou prakticky stejné u obou těchto skupin. A zatímco posluchači klasické hudby jsou dle očekávání starší, dosáhli lepšího vzdělání a pracují více na vedoucích místech, než je tomu u lidí preferujících populární hudbu, skupina spotřebitelů, která nezapadá do tohoto stereotypu, jasně vykazuje stejné preference ve svých osobních aktivitách a při výběru programů obecně jako je tomu u jejich více demograficky konvenčních protějšků. Proto rozdíly mezi těmito skupinami nejsou demograficky podložené a odůvodnitelné.
Follow
