Stále více zemí snižuje sazbu daně z příjmu právnických osob, obecně známou jako firemní daň. Menší daňová zátěž do země láká více investorů a tím stimuluje i tvorbu nových pracovních míst. Nové firmy pak dokáží státním pokladnám kompenzovat příjmy, o které stát přišel snížením daňové sazby. Nižší daně se tak samy zaplatí.
Tyto závěry vyplývají z pravidelné výroční analýzy sazeb daně z příjmu právnických osob, kterou po celém světě provádí KPMG International již od roku 1993. V letošním roce bylo do průzkumu zahrnuto 86 zemí. „Je velice zajímavé sledovat, jak se daňové zatížení v průběhu uplynulých 14 let vyvíjelo a jaké jsou aktuální trendy v jednotlivých částech světa,“ uvádí Jan Žůrek, partner odpovědný za oblast daňového poradenství společnosti KPMG Česká republika.
Konkurence mezi zeměmi tlačí sazby daně dolů
Sazby daně z příjmu právnických osob na celém světě dlouhodobě klesají. Důvodem je silná konkurence mezi zeměmi snažícími se přilákat nové investory, kteří přinášejí další daňové příjmy a nová pracovní místa a podporují tak ekonomiku celé země. Během uplynulých 14 let klesla u zkoumaných zemí průměrná sazba daně z příjmu právnických osob o více než čtvrtinu, konkrétně z 38 procent na 27,1 procenta.
Studie KPMG International se zaměřila na daňové sazby jak v rámci geografických regionů, tak mezinárodních organizací jako například OECD, G7, EU nebo ASPAC. V letošním roce zatížily právnické osoby nejvyšší daňovou sazbou země G7 – průměrná hodnota sazby činila 36,5 procenta. Naopak příjmy právnických osob jsou v průměru nejméně zdaňovány v Evropské unii, kde firmy odvádějí státu průměrně 25,7 procenta ze svých příjmů.
Evropská unie
V roce 1993, kdy byl tento průzkum KPMG International proveden poprvé, patřilo do Evropské unie pouze 15 států a jejich průměrná sazba daně z příjmu právnických osob dosahovala 38 procent. Za třináct let se unie rozšířila o 10 nových zemí a průměrná sazba daně se snížila téměř o třetinu na 25,8 procenta.
Nejnižší sazby nyní mají “nováčci”, kteří vstoupili do unie v roce 2004 – v průměru okolo 18,9 procenta. Noví členové tak zvýšili svoji atraktivitu pro zahraniční investory a stali se pro západní Evropu v soutěži o investice přímou konkurencí.
Nejrazantnější snižování daňové sazby mezi zeměmi EU předvedlo Irsko. Ze 40 procent v roce 1993 dosáhlo současných 12,5 procenta. Také Německo, jedna z nejsilnějších evropských ekonomik, za poslední dekádu radikálně snížilo svoji federální sazbu daně z příjmu právnických osob z 59,7 procenta v roce 1993 na 38,4 procenta v roce 2006. Přesto ale má stále v rámci EU nejvyšší sazbu této daně, následováno Itálií s 37,3 procenty a Španělskem s 35 procenty.
G7
Průzkum KPMG International dále ukazuje, že i přes dlouhodobý trend snižování sazeb daně z příjmu právnických osob si nejvyspělejší ekonomiky světa sdružené v G7 stále udržují poměrně vysoké sazby. Průměrná sazba v celé skupině G7 je 36,5 procenta, což je o zhruba 8 procentních bodů více než průměr v zemích OECD a o 11 procentních bodů více než je průměrná sazba v zemích EU. Nicméně s výjimkou Spojených států a Francie sazbu daně z příjmu právnických osob snížily v uplynulých 14 letech všechny země G7.
OECD
V zemích OECD se průměrná sazba daně z příjmu právnických osob v letošním roce ustálila na 28,1 procentu, což je o 8,7 procentních bodů méně než byl průměr v roce 1993. V rámci OECD má dnes nejvyšší sazbu Japonsko (40,7 procenta), které ovšem podobně jako Německo a další země OECD své sazby postupně snižuje – 51,6 procenta v roce 1997, 48 procent v roce 1999, 42 procent v roce 2000.
Na druhém místě se se 40 procenty umístily Spojené státy, které jako první zareagovaly na velké snižování daní iniciované thatcherovskou politikou a v roce 1986 snížily svoji sazbu daně z příjmu právnických osob z 50 na 39 procent. Od té doby se americké firmy dočkaly pouze jedné změny. V roce 1993 politici zvýšili sazbu o jeden procentní bod.
Vzhledem k tomu, že téměř všechny země v poslední dekádě své sazby snižovaly, čelí nyní Spojené státy v této oblasti zvýšené konkurenci. Zvýšení konkurence také napomáhá zdokonalení komunikačních technologií a efektivity přepravy, které firmám neustále rozšiřují možnosti volby místa podnikání.
Snížení daní se zemím samo zaplatí
Navzdory vysokým sazbám nepatří v USA daň z přjmu právnických osob k nejúčinějším rozpočtovým nástrojům. Příjmy z ní odpovídají jen dvěma procentům HDP a představují jen 8,1 procenta všech daňových příjmů Spojených států.
Země s vysokým daňovým zatížením firem (USA, Německo nebo Japonsko) mívají nižší výnosy z těchto daní, měřeno poměrem k HDP. Například pro německou vládu představují příjmy z daní z příjmu právnických osob pouhá 3,5 procenta všech daňových příjmů země a pouze 1,3 procenta HDP.
Ukazuje se, že snižování sazby této daně vyvolává pozitivní efekty, které vyrovnávají ztrátu způsobenou snížením příjmu, například větší atraktivitu pro investory a motivaci pro dlouhodobější investice a projekty.
Pomineme-li země jako jsou Bermudy nebo Kajmanské ostrovy, jež nezatěžují podniky žádnými daněmi, rozhodla se pro politiku nízkých sazeb daně z příjmu právnických osob řada dalších zemí. Polsko snížilo daňovou sazbu z 38 procent v roce 1997 na současných 19 procent, v Maďarsku se sazby drží na 16 procentech.
Nízké sazby přinesly růst ekonomik
Pravěpodobně nejvýraznějším příkladem úspěšného snížení daní je již zmiňované Irsko, které zredukovalo své sazby z 40 procent v roce 1993 na dnešních 12,5 procenta. Toto snížení mělo pozitivní dopad na irskou ekonomiku. V devadesátých letech minulého století irská ekonomika rostla až o 12 procent ročně a přitahovala jak zahraniční kapitál, tak i zahraniční pracovní sílu. Kvůli silné konkurenci ze střední a východní Evropy se růst nyní sice zpomalil na 2,5 procenta, nicméně ještě v roce 2003 přilákalo čtyřmilionové Irsko investice ve výši 34,3 miliardy dolarů – téměř tolik, co osmdesátimilionové Německo (36,1 miliard investic).
Když Irsko v roce 1973 vstoupilo do Evropské unie, HDP byl na 60 procentech evropského průměru. V tomto roce dosáhlo Irsko 110 procent evropského průměru – stane se čistým přispěvatelem do unijního rozpočtu a zaplatí do unie víc, než získá na dotacích a grantech.
Podobně i skandinávské země zažily výrazný ekonomický růst podpořený snižováním daní. Severské ekonomiky mají průměrnou sazbu daně z příjmu právnických osob 25,6 procenta. Dánsko snížilo daňovou sazbu z 50 procent na 30 procent v roce 1987, nyní již má 28 procent. Následovalo Švédsko, které snížilo sazbu z 51 na 25 procent. Ta nyní mírně vzrostla na 26 procent. Norsko spustilo radikální reformu svého daňového systému v roce 1992, zavedlo jednotnou daň a snížilo sazbu daně z příjmu firem z 52 na 28 procent. Tuto sazbu si drží dodnes. Také Finsko v roce 1993 výrazně omezilo daňovou zátěž firem – sazba klesla ze 43 procent na 25 procent a drží se nyní na 26 procentech. Ne náhodou figuruje pět skandinávských zemí v čele s Finskem v první desítce nejrychleji rostoucích světových ekonomik.
VÝVOJ A PŘÍČINY
Celosvětové snižování daní odstartovala Margaret Thatcherová
Sazby daně z příjmu právnických osob zažívají od poslední dekády minulého století dramatický pokles. Způsobila to sílící globalizace a zvyšující se konkurence. „Firmy mají možnost vybrat si tu nejlepší lokalitu a nejlepší podmínky pro své podnikání. Země, které chtějí nalákat nové investory a zvýšit tím i počet nových pracovních míst na svém trhu, tak musejí podnikatelům nabídnout zřejmou výhodu,“ vysvětluje Jan Žůrek, partner společnosti KPMG Česká republika. Z výzkumu KPMG International vyplynulo, že státy, které mají v porovnání s ostatními nízké daňové sazby, vykazují vyšší růst a větší objem příchozích investic.
Pokles sazeb daně z příjmu právnických osob začal v polovině osmdesátých let ve Velké Británii, kdy konzervativní vláda Margaret Thatcherové snížila mezi lety 1982 a 1986 sazbu daně z 52 na 35 procent. Mnoho zemí ostrovní příklad rychle následovalo. „Jakmile jedna z hlavních vyspělých ekonomik sníží sazby, ostatní země se rychle přizpůsobí,“ poukazuje na mnohaleté zkušenosti s výzkumem Jan Žůrek.
Konkurence států a boj o investory
Nízké daňové sazby lákají v dlouhodobém horizontu do země více investorů, což pozitivně působí na rozvoj ekonomiky. V krátkém a střednědobém období jsou však často nutná opatření, která dopad nízkých daňových sazeb vykompenzují. Mohou to být zvýšená efektivita výdajů nebo rozložení příjmů na širší spektrum zdrojů, třeba na nepřímé daně. Oblíbenou praxí bývá omezení daňových úlev a minimalizace mezer v legislativě. Tuto strategii použili s úspěchem ve skandinávských zemích a v Irsku. Podobnou cestu si zvolila i nová německá vláda, která navrhla balíček daňových reforem, kopírující tento model.
Ze studie KPMG International také vyplývá, že vlády by vzhledem k silné mezistátní a meziregionální konkurenci měly následovat příkladu komerčního sektoru a zvažovat i jiné strategie, než pouhé snižování daní – cen k nalákání a udržení si náročných zákazníků – investorů. Pro velké společnosti je stále snažší umisťovat své provozy tam, kde najdou nejlepší kombinaci zdrojů, pracovní síly, financí, bezpečnosti a efektivních právních pravidel. Daně se za těchto okolností stávají cenou, kterou nadnárodní společnosti platí za využití zboží a služeb dané země. Jako každý všímavý spotřebitel stojící před podobnou volbou i společnosti nakupují globálně za nejlepší kombinaci ceny a hodnoty. Pro vlády to znamená, že mají šanci nalákat investory nejen pomocí nízkého zdanění, ale také chytrým globálním marketingem.
Vlády by měly také sledovat, jaký dopad mají změny v jejich daňové politice na chování společností. Firmy totiž musejí být schopné obhájit svá rozhodnutí jak před zainteresovanými osobami, tak především před akcionáři. Musí je přesvědčit, že volba sídla společnosti byla tou nejlepší možnou, a to jak z hlediska financí, tak z hlediska sociální odpovědnosti. Proto by jednotlivé země a jejich představitelé měli veškeré kroky týkající se daňových aspektů potenciálním investorům dostatečně komunikovat. Netýká se to jen strategií, které vlády uplatňují pro výběr daní, ale i účelnosti výdajů financovaných z vybraných peněz. Případní investoři pak snáze obhájí svá rozhodnutí před veřejností i akcionáři.
„Naše čtrnáctileté zkušenosti ukazují, že jak z ekonomického, tak ze sociálního hlediska je pro země vhodné snižovat sazby daně z příjmu právnických osob. Společnosti jsou na tyto sazby citlivé a rozšířená schopnost pohybu kapitálu a práce po celém světe zvyšuje jejich schopnost převádět své operace do zemí s nízkými daněmi,” upozorňuje partner společnosti KPMG Česká republika Jan Žůrek.
Stejně jako společnosti hledají díky globální konkurenci stále nové cesty k odlišení svých produktů a služeb a zvyšování loajality svých zákazníků, tak i vlády by měly přemýšlet, jak nalákat investory a zvyšovat tak daňové příjmy svého státního rozpočtu.
Follow
