Před pár měsíci jsem se zúčastnil další manažérské hry – tentokrát ji pořádala společnost Team Technologies a jmenovala se Gold of the Desert King´s (Zlato králů pouště). Byl jsem pozván mezi manažery, kteří se mezi sebou neznali a náhodně byli rozděleni do družstev po čtyřech až pěti účastnících. Principem hry bylo projít přes poušť ke zlatým dolům, nakopat si co nejvíce zlata a odnést si jej zpět na základnu. Za rozdělené peníze ze začátku hry se dalo nakupovat jídlo, voda anebo stany, které chránily v písečných bouřích. Samozřejmě peníze nestačily na vše, ale bylo třeba vybrat patřičný poměr věcí. Ve hře zvítězil ten, kdo při svém návratu na základnu měl nejvíce zlata a peněz.
Měli jsme před sebou pravidla a znali cíl hry. První, co bylo třeba udělat, bylo se seznámit s ostatními členy týmu. Přesně jako bychom nastoupili do nové firmy, ale s tím rozdílem, že teď nastupovali všichni najednou. Znali jsme pravidla, ale bylo potřeba zvolit strategii a především určit kompetence jednotlivých členů týmu. Je samozřejmé, že se vůdčí role chopili extrovertní členové a hned začali navrhovat řešení a strategie. Většina se radila s ostatními, ale vyskytli se tací, co šly hned na věc. Rozdali úkoly, nakoupili vodu, jídlo a stany a hurá na trať! Proč ztrácet drahocenný čas? Oni jsou jistě ve svém pracovním životě ti, kteří určují směr, kteří jsou vždy mezi prvními, tak proč tyto své znalosti nezúročit v této hře?
Jiné týmy prvních pár minut věnovali vzájemnému seznámení se a zjištění prospěšnosti jednotlivých členů. Správně zjistili, že je při hře důležitý prvek spolupráce a využití potenciálu každého člena týmu. Sice tyto týmy nevyrazily jako první, ale věděly co dělat a kdo v krizových situacích může týmu nejvíce prospět.
Poslední tým pojal hru trochu jiným způsobem. Rád by vyhrál, ale důležité pro něj bylo, aby si hru dost užil! Proto se nechoval razantně, ale ve velkém klidu procházel pouští a sledoval boj ostatních týmů.
V polovině cesty čekaly na týmy záludné i potěšující věci (změny počasí, spásné oázy a také neprobádaná jeskyně), přesně jako v životě. Události přicházely náhodně, ale závisely trochu od strategie, kterou si týmy zvolily. Nestranný pozorovatel by jistě měl během hry zajímavé postřehy v postupu jednotlivých týmů a především v jejich interní komunikaci. Od rušné výměny názorů, po malý brainstorming, až po ticho, kdy se tým nemohl rozhodnout a nikdo se neodvážil vytáhnout tým z problémů (především po zjištění špatné strategie v postupu po poušti).
Konečně se přiblížil cíl! První tým ukončil hru a radoval se z úspěchu. Arbitři přepočítali pytle zlata a zbylé peníze a vše si pečlivě zaznamenali. Pak dorazily další týmy a na závěr tým, jehož cíl byl si hru užít. Při vyhlášení výsledků, byl první došlý tým velmi překvapen! Nevyhrál, protože neměl nejvíce pytlů se zlatem a peněz. Vyrazil totiž na cestu a zapomněl, že v této hře nerozhoduje, kdo dorazí první, ale kdo bude mít více bohatství! Teprve pak uznal svou chybu, že si sice přečetl pravidla, ale tato skutečnost mu nějak unikla. Jak jistě tušíte, vyhrál tým, který se na začátku hry navzájem seznámil, vyjasnil si všechny možnosti, určil si, čeho chce dosáhnout a jakými prostředky a v průběhu celé hry se zapojili všichni členové týmu.
Manažerské hry jsou většinou koncipované tak, aby věrohodně odrážely nás samotné. Naše kladné i záporné stránky. Při práci se kontrolujeme a nechceme vypadnout z role, ale při hře přece neděláme nic skutečného, jen si hrajeme! A právě proto naše vlastnosti vyplavou na povrh velice rychle a nepozorovaně a pak jsme sami překvapeni reakcí okolí. Ostatní členové týmu na nás nemají ty vazby jako ve skutečné firmě a mnohdy nám řeknou věci „natvrdo“, tak jak je skutečně vidí! Někdy je to těžké, ale takové nastavené zrcadlo je velice prospěšné. Manažerské hry o nás samotných řeknou na malém časovém prostoru tolik věcí, jak by se to nepodařilo ve reálné firmě za několik let. Když se z našeho chování poučíme, zbývá na nás ještě jedno úskalí – čas. Když uplyne nějaký čas, vracíme se opět do starých kolejí. Proto je třeba se po nějaké době podívat zpět do poznámek a znovu si připomenout zjištěné věci a opět je zařadit do svého života. Jen tak můžeme využít celkový potenciál manažerských her ve svém pracovním životě a nejen v něm.
Follow
