V globálním měřítku je světová ekonomika teritoriálně profilována třemi megaregiony (podle japonského výrazu označovaná jako triáda) s největším přírůstkem HDP: USA, Japonsko a Evropa. Nejedná se přitom o jednotlivé státy, ale o reprezentanty hospodářsky silných seskupení – kolem USA se formuje severoamerické hospodářské sdružení včetně Kanady a Mexika, k japonské výzvě v umění inovovat, vyrábět lacino a kvalitně včetně poskytování vysoké úrovně služeb se hlásí i podnikatelé „zemí malého draka“, tzn. Jižní Koreje, Tchaj-wanu, Singapuru a Honkongu, evropské státy se integrují v Evropské unii. Proces rozšiřování těchto hospodářských seskupení dále pokračuje u všech uvedených megaregionů.
Tato hospodářsky silná a vysoce dynamická trojice hospodářských seskupení také vyvolává dramatické změny širšího společenského prostředí, jejichž základní tendence bývají někdy označovány jako megatrendy v následující struktuře:
Megatrend č.1 – Převaha tržního hospodářství a západního způsobu života
Tento megatrend prezentuje současný světový vývoj, spojený s individualizmem zejména v souvislosti s požadavky zákazníků. Ve svých důsledcích znamená:
- přechod od trhu prodávajícího k trhu kupujícího (individualizace požadavků zákazníků),
- zvětšování sortimentu a kvality výrobků a služeb,
- zkracování životního cyklu výrobků a služeb,
- růst komplexnosti výrobků a služeb,
- zkracování termínů dodání zboží.
Kupující jsou stále více ochotni platit za individuální výrobky a služby, stupňují své nároky na kvalitu a pohotovost nabídky, které se projevují ve vyšších cenách, na nízké ceny se hledí s despektem jako na znak pochybné kvality.
Megatrend č.2 – Změny v hodnotové orientaci a životním stylu obyvatel
Snaha udržet spotřební styl života slábne tak, jak sílí vědomí, že ve zběsilém tempu života zbývá stále méně času na to, aby vydělané peníze a nahromaděné statky bylo možno užít. Na nejvyšší příčku hodnotového žebříčku stoupá volný čas. Pro dnešního spotřebitele, žijícího v době klesající míry úspor, se stal typickým „život nad poměry“ a neplacení dluhů – zadlužení, dříve eticky nepřípustné, se považuje za znak finanční mazanosti a při neustálém růstu cen se dluhy chápou jako investice.
Etické pořadí, kdy prioritu mělo investování nad spořením a spoření nad spotřebou, padlo. Souběžně s preferencí volného času a orientací na jeho využívání se mění vztah k práci , což je patrné hlavně u mladé generace, která se řídí heslem „nežijeme proto, abychom pracovali, ale pracujeme proto, abychom mohli žít“. Kariéra, výše příjmů a majetek zůstávají sice mezi uznávanými hodnotami, ale pouze v pozici prostředků k seberealizaci, k vychutnání života. Proto také slábne motivační účinnost odměny za práci a je nezájem o málo kvalifikovanou, jednotvárnou práci.
Megatrend č.3 – Turbulentní a diskontinuální vývoj
Probíhající procesy globalizace trhu, internacionalizace managementu a procesy výrobkových a technologických inovací již nemají spojitý, ale diskontinuální a turbulentní charakter. Ekonomický vývoj byl kontinuální až do 70.let minulého století – v té době skončilo nejdelší období kontinuity v celé ekonomické historii a vývoj se stal turbulentním, tj. co do své podstaty nepravidelným, přetržitým, nelineárním a také nevypočitatelným. Zatímco dříve bylo možno analyzovat a extrapolovat jednotlivé vývojové trendy a na základě jejich interpretace, vycházející ze znalosti nebo odhadu faktorů růstu, předem přijímat efektivní rozhodnutí, dnes je možné předpovídat a pokoušet se ovlivnit nanejvýš základní příčiny vývoje. V okolí podniků vznikají nové skutečnosti, nové příležitosti, ale také nová nebezpečí. Jedná se především o nebezpečí rychlých, velmi ostrých a zásadních změn ekonomických podmínek – dramatických příkladem byly oba ropné šoky v 70.létech minulého století, přinášející řádové zvýšení cen ropy v zemích OPEC a tudíž i mimořádně vysoké zvýšení cen materiálových vstupů zejména u energeticky náročných odvětví – výsledkem byla lavina podnikatelských bankrotů.
Megatrend č.4 – Změny v konkurenci
Stále se rozšiřuje okruh výrobků, které jsou předmětem globální konkurence v celosvětovém měřítku. Tento nový vývojový stupeň konkurence (označovaný také jako „superkonkurence, metakonkurence, resp. hyperkonkurence“) má rostoucí vliv na celé světové hospodářství. Rychle narůstá světový a evropský trh, zatímco podíl národních a regionálních trhů slábne. Všepronikající zahraniční konkurence přirozeně působí i na domácích trzích, jejichž vymezení se tím relativizuje. Konkurence už nezahrnuje jen tržní výstupy (výrobky a služby), ale také výrobní faktory, mezi nimiž rychle nabývají na významu intelektuální činnosti, spojené s řízením a komunikací, s prodejem a jeho podporou a hlavně službami zákazníkům. Především úroveň služeb zákazníkům je nástrojem strategického významu v konkurenčním boji, neboť rozdíly v nabízeném hmotném zboží jsou jen minimální.
Analýzy provedené v 90.letech minulého století pro Evropské společenství varují, že ES ztrácí na trzích konkurenční pozice vůči USA a Japonsku, evropské podniky potřebují pomoc při adaptaci na nové podmínky včetně vytváření strategických spojenectví (strategických aliancí) mezi podniky většinou na nadnárodní úrovni.
Megatrend č.5 – Růst významu informací
Význam informací pro fungování tržního hospodářství i obecně pro život společnosti nebývale vzrůstá. Nejedná se však pouze o tzv. informační explozi v oblastech poznatkových informací a informací pro řízení. Základem příští revoluce, jak se domnívá Bill Gates, budou osobní počítače s jejich stále dokonalejším hardwarem, s kancelářskými softwarovými aplikacemi, s on-line službami, s připojením na Internet, s elektronickou poštou, multimediálními tituly, autorizačními nástroji a počítačovými hrami. Důsledkem této revoluce bude neobyčejně levná komunikace každého s každým. Globální propojení počítačů vytvoří síť, pro kterou se ujal název informační dálnice a jejímž přímým předchůdcem je dnešní Internet. Během nejbližších 10 let se tvář podnikání na celém světě změní. Firmy začnou postupně budovat nervové systémy pomocí sítí, které zahrnou každého zaměstnance i vnější okolí firmy – dodavatele, spolupracovníky, zákazníky, orgány státní správy atd. Většina firem bude decentralizována (i ze strategických důvodů) a bude rozprostírat své aktivity (distribuovaná inteligence). V tomto pojetí zpravidla mluvíme o tzv. společnosti v období informatiky, případně o společnosti znalostí.
Umění práce s informacemi a znalostmi také profiluje změny v technice a technologii manažerské práce, využívající disponibilní integrované infrastruktury komunikace (např. sítě, sdílené databáze, intranet a internet). To umožňuje geograficky neohraničené a prostorové rozptýlené virtuální podnikání v reálném čase.
Megatrend č.6 – Čas jako strategický faktor
Strategickým faktorem konkurenceschopnosti podniků je čas v podobě pružnosti při uspokojování požadavků zákazníků a s tím souvisejících inovací výrobků, služeb a technologií. Z hlediska času se jedná o orientaci na adaptabilitu podniku, která bývá vystihována sloganem „nejlepší je strategie změny“. Podnik musí být vždy připraven přijímat měnící se individualizované požadavky zákazníků v reálném čase (tj. v době, kdy existuje na trhu koupěschopná poptávka po výrobku nebo službě). Přitom konkurenční boj v rovině času je veden v několika permanentních střetnutích: o kratší dobu dodání, o vyšší kvalitu rychlých dodávek, o větší variabilitu výrobků a služeb, o jejich vyšší komplexnost a o kratší životní cyklus výrobků.
Konec první části.