Čeká nás období obrovské reklamní kampaně ze strany maloobchodních řetězců. Jejich manipulační techniky zatím měly úspěch. A budou ho mít i tentokrát, protože jíst se musí a lenost je nepřemožitelná.
Něco s nimi nebylo v pořádku od samého začátku. Tedy s maloobchodními velkoprodejnami. Vstoupily na zdejší vyjevený trh se zajímavou a přitažlivou kulturou prodeje, ale jejich dodavatelé zanedlouho začali protestovat proti způsobům, jakými objednávají, oceňují a hlavně platí za dodané zboží. Rohlík se splatností 90 dní.
To ovšem spotřebitele málo zajímalo. Spotřebitelská poptávka byla silná a ještě silnější, velkoprodejny na sebe začaly stahovat většinu přírůstku maloobchodních tržeb. Pro mnohé výrobce se navzdory šestimístnému zápisnému do skladových knih a navzdory poplatkům za umístění zboží do regálu prodeje přes řetězce staly základem odbytu. Maloobchodní velkopodnikatelé se tak začali rozmáhat za peníze svých dodavatelů.
Roztržky s dodavateli ještě mnozí analytici zdůvodňovali disproporcí know-how. Zatímco západní maloobchodní firmy zde zavedly vyzkoušené a na svou dobu dokonalé procesy nákupu a prodeje zboží, průmysloví dodavatelé teprve procházeli transformací a mnoho nových věcí, především v obchodu a propagaci, se museli učit. Naučili se: šidit špekáčky, tavit sůl a škrob místo sýra, přidávat drcené bukvice do stoprocentní instantní kávy s vynikajícím aroma, vyrábět párky ze separátu, zaručeně přírodní stolní vodu stáčet z obecního vodovodu, snížit obsah rajčat v kečupech nebo udělat jogurt ze sušeného mléka se zvýšeným obsahem ovoce. A schovat se za „značku“ toho obchodu.
Jenže pak přišly nesrovnalosti ve vztazích řetězců k zaměstnancům. Podivné pracovní smlouvy, zvláštní pracovní doba, mizerné platy, zákaz odborových organizací. Řetězce na to reagovaly mohutnými slevami a akcemi.
Česká obchodní inspekce (ČOI) nedlouho poté odhalila, že slevy jsou podvod. Vláda se pokusila o dohodu, jenže neúspěšně. ČOI podporovaná vládou tedy zhustila kontroly. Oběma se od tisku dostalo důrazné kritiky, že takovýto vládní dirigismus je zásah do svobodného podnikání a nic víc než politicky líbivý tah.
Ale než se kritici stačili inspekci i ministru průmyslu a obchodu omluvit, další kontrola zjistila, že některé samoobsluhy jsou na štíru s hygienou, zato celkem kamarádí s hlodavci. Tiskoví mluvčí dotčených firem se ještě nestačili připravit na novou roli suprestar televizních novin, když další inspekce přišla na to, že záruční lhůty rychloobrátkového zboží jsou zfalšované.
Nezbývá, než vznést řečnickou otázku, kdy i nám, spotřebitelům, začne pomalu docházet, že s těmi hypermarkety není něco v pořádku? Že blyštivá vábítka reklam jsou jen násady od smetáků a my jsme ty hadry, se kterými si vytírají podlahu?
Troufám si předpovídat: letos už to nebude. Blíží se další předvánoční sezóna, asi se trochu urychlí (třeba přes domestikaci nějakého cizokrajného svátku), přijdou další bombastické slevy a zaručeně čerstvé akce i pro mne. Marketignovým a PR agenturám začínají dožínky, letošek bude zvláště úrodný. Manipulace musí být silnější a dokonalejší než jindy, a tedy také dražší. Hypermarkety, to je jasné, určitě ke konci roku mobilizují rezervy a zvýší rozpočet, jen abychom my, spotřebitelé, snad nedej bože nešli jeden jediný den k nim nakupovat.
To by byla díra do kapsy řetězcům za pěkných pár miliard. A hlavně jasný signál všem jejich tiskovým mluvčím, co si o tom myslíme.
Jo, abych nezapomněl: jak je to daleko s těmi bankami?
– jef –
Článek je uveřejněn ve spolupráci se serverem Svět hospodářství.