Energetická společnost ČEZ a Škoda Praha podepsaly Smlouvu o dílo na projektovou přípravu stavby – komplexní obnova elektrárny Tušimice II. Jde o vypracování komplexní projektové dokumentace na úrovni úvodního projektu s termínem do konce roku.
V Tušimicích půjde o komplexní obnovu, která nahradí celou současnou kapacitu 4×200 MW novou technologií s životností 25 let. Po tuto dobu je v blízkém dole Libouš v rámci stávajících územních limitů k dispozici i odpovídající kapacita uhlí.
ŠKODA PRAHA a.s. byla generálním dodavatelem prakticky všech velkých tepelných a jaderných elektráren v ČR a na Slovensku. Má reference i v mnoha státech čtyř kontinentů. V loňském roce se Škoda Praha stala plně konsolidovanou součástí Skupiny ČEZ, začátkem letošního března navýšil ČEZ svůj podíl na 97,6 %.
„Škoda Praha byla generálním dodavatelem i současné elektrárny Tušimice a má tak znalost o současné podobě této elektrárny,“ řekl k tomu Jiří Borovec, člen představenstva ČEZ a ředitel divize Výroba.
Nová elektrárna bude vybavena moderními kotli s celkově vyšší účinností bloků (38 %) než stávající elektrárna, která dnes pracuje s účinností 33 %. Díky tomu a díky dalším opatřením budou ekologické parametry nové elektrárny výrazně lepší. „V porovnání se současným stavem, který zcela vyhovuje všem přísným evropským normám, sníží „nové“ Tušimice znovu všechny emise. Elektrárna díky tomu, že odsířené spaliny se vyvedou do chladicích věží, nebude potřebovat komín“, zdůraznil ředitel sekce Obnova zdrojů Otakar Rýdl. Proti současnému stavu přinese použitá nová technologie snížení emisí CO2 o 15 %, emisí SO2 o 70 %, emisí NOx o 65 % a emisí popílku o 40 %.
Podle plánů ČEZ by k zahájení vlastních stavebních prací na komplexní obnově prvních dvou bloků elektrárny mělo dojít v 2. polovině roku 2007, u dalších dvou bloků v polovině roku 2009. Zahájení nového provozu se předpokládá počátkem roku 2009 resp. na konci roku 2010. Cena celé investice se odhaduje na 15 mld. Kč.
Většina stávajících elektráren ČEZ pochází z konce 60. a počátku 70. let minulého století. Před 10 lety dostaly odsíření a prošly modernizací, která prodloužila jejich životnost o 10 – 15 let. Mezi lety 2010 a 2015 tedy dožije většina z nich. Obnova konkrétní elektrárny závisí především na dostatku uhlí pro celou dobu její životnosti. „V případě zcela nové elektrárny potřebujeme uhlí ještě na 40 let od okamžiku jejího spuštění, při zásadní modernizaci s instalací nových technologií počítáme s dobou provozu 25 let“, vysvětlil Jiří Borovec. „Avšak, vzhledem k omezeným zdrojům uhlí, nemohou být obnoveny uhelné zdroje v současném rozsahu“, dodal Borovec.
– red –
Follow
