Brazílie a Čína, dva velké rozvojové státy, si jsou zase o něco blíž. Neobešlo se to bez trochu divadelních kulis a velkých řečí, které si Čína neodpustila ani na nedávné konferenci o zmírnění chudoby, která se konala v Šanghaji.
Obě země jsou členy skupiny G20, která sdružuje dvacítku významných rozvojových zemí. Obě patří zároveň k těm, které tvrdí, že za jejich chudobu může především bohatý svět. Nejvyšší představitelé Brazílie a Číny se při příležitosti zmiňované konference sešli v Pekingu, aby uzavřeli dohodu, která výrazně rozšiřuje již tak nezanedbatelnou obchodní výměnu. Především čínský premiér také stačil na konferenci rozzlobit prezidenta Světové banky, Jamese Wolfensohna.
Během svých vystoupení v Šanghaji se Wen Jiabao stal autorem několika výroků, které rozhodně neprospěly vzájemných vztahům mezi bohatou částí naší planety a zbytkem světa. Brazilský prezident Luiz Inacio Lula da Silva mu sice zdatně sekundoval, ale jeho diplomatičtěji prezentované názory nacházely daleko silnější odezvu mezi řadou účastníků šanghajské konference.
Sója a železo za koks
Čína a Brazílie doposud nejvýrazněji spojily síly v boji rozvojových zemí za svá práva a proti nepředstavitelné chudobě, která všechny z nich sužuje. Doposud se čínsko-brazilská náklonnost omezovala na obchodní výměnu, která v roce 2003 činila kolem 8 mld. USD (205,3 mld. Kč), tedy pětkrát více než tomu bylo v roce 2000. Brazílie našla na čínském trhu ideální odbytiště řady produktů ze sóji stejně jako železné rudy, která je velmi potřebnou surovinou pro stále rychleji se rozvíjející se čínský průmysl.
Smlouva, jíž posvětili v minulých dnech nejvyšší státní představitelé, je v podstatě kontraktem, na jehož základě dodá největší brazilská železářská společnost Companhia Vale do Rio Doce do Číny za 8 mld. USD železné rudy, bauxitu a oceli. Čína bude zase dodávat do Brazílie koks získávaný z uhlí nebo nafty.
Bohatí, starejte se!
Obchodně posílené přátelství bylo patrné i na konferenci, kde se jako již mnohokrát snažily rozvojové státy přesvědčit Světovou banku a nejbohatší země světa, aby zesílily svou pomoc. A ty jako již mnohokrát tvrdily, že pouhopouhé dodávky peněz a surovin nejsou řešením.
Wen Jiabao a Luiz Inacio Lula da Silva sice křičeli nejvíce, ale říkali jen to, co cítí a tvrdí i jejich spolubojovníci. Ti se za ně nakonec také postavili. Jedná se především o to, aby se světový obchod stal svobodnějším a rozvojové země měly jednodušší přístup na světové trhy.
„K čemu nám je jedna kráva, která je denně subvencována dvěma dolary, když polovina lidstva musí přežít s ještě menší částkou.” Silvova jedovatá poznámka vyjádřila přesně to, co cítí také mnohé další země.
Čínský premiér šel za svým cílem přímočařejší cestou. Prohlásil, že bohatí mají morální závazek pomáhat chudým, což vlastně rozvíjí celé lidstvo. V zápětí se hned pochlubil s projektem své země, díky němuž je podporováno na 200 milionů nejchudších lidí v zemědělských regionech.
Nijak tím ale neuchlácholil Jamese Wohlfensohna, který sice čínskou snahu ocenil, ale zároveň poznamenal na adresu nejrychleji se rozvíjející ekonomiky současnosti, že je zapotřebí mít něco více než jen ekonomickou sílu. Na jedné ze soukromých recepcí konaných v průběhu konference prohlásil: „Čína by měla být také etickou a morální velmocí a to je podle mého soudu to nejdůležitější, oč by se teď měla snažit.”. Na víc konkrétní revoltu prezidenta Světové banky nedošlo, neboť Čína byla společně s touto bankou spolupořadatelem konference. Nicméně na slavnostní večeři pronesl Wohlfensohn, že země, která není schopna definovat své hlavní problémy, končí většinou zachvácena diktaturou nebo revolucí. Podle některých pozorovatelů to byl vzkaz mezi řádky právě Číně i Brazílii, které na konferenci proti bohatému světu vystupovaly nejradikálněji.
-čzb-
Článek je uveřejněn ve spolupráci se serverem Svět hospodařství.
Follow
