Průzkum „Globální zpráva o ohrožených úvěrech 2004“ (Global Nonperforming Loan Report 2004), který zpracovala společnost Ernst & Young, přinesl některá zajímavá zjištění z Asie i Evropy a dotkl se také České republiky. Největším trhem s ohroženými úvěry zůstává Asie. Evropské banky podnikají první kroky k likvidaci ohrožených úvěrů ve výši minimálně 300 miliard USD. Také Česká republika stojí před výzvou, jak přilákat více investorů zaměřených na ohrožené úvěry.
Evropské banky mají podle průzkumu Ernst & Young ohrožené úvěry v hodnotě minimálně 300 miliard USD. Některým zemím v tomto regionu se sice již podařilo problémy s ohroženými úvěry vyřešit, většina je však teprve na počátku tohoto náročného procesu. V Evropě investoři podle Jacka Rodmana, generálního ředitele společnosti Ernst & Young v Pekingu, „zatím jen nakukují do prostoru, který by se mohl stát největším trhem s ohroženými úvěry mimo Asii.“ Největší zájem mají investoři o akvizice ohrožených úvěrů v Německu, které je nejvýznamnějším evropským bankovním trhem. „Německo je na trhu s ohroženými úvěry nováčkem, zatím tu bylo realizováno jen několik transakcí,“ podotýká Rodman. „Investoři ale již kolem něho „krouží“ – otázkou však je, zda budou banky prodávat dostatečné množství úvěrů a zda je budou prodávat za jejich skutečné tržní ceny.“
Tranzitní povaha ekonomik některých zemí přistupujících k EU jako jsou Česká republika, Slovensko či Polsko vedla ke krystalizaci velkého množství ohrožených úvěrů. V dalších státech jako je Slovinsko může přistoupení k EU a dokončení privatizace způsobit další znehodnocení bankovních aktiv. „Pro zahraniční investory, kteří vstupují na místní trhy ohrožených úvěrů, hraje roli několik základních překážek. Patří mezi ně nižší transparentnost prostředí znásobená konkurencí místních hráčů, obtížné oceňování a prodej zástav a relativně nižší objem transakcí. Proto, aby mohli investoři dosáhnout návratnosti vložených prostředků dostatečné k pokrytí rizik, je nutné důkladné plánování a znalost místního prostředí. Toho je možné dosáhnout zapojením konzultanských společností a nebo spoluprací s místními partnery,“ uvedl Jan Fanta, senior manager Ernst & Young v Praze.
Ohrožené úvěry dosáhly v roce 2000 České republice 20 % ze všech úvěrů poskytnutých bankami. Většina těchto ohrožených úvěrů byla převedena na Českou konsolidační agenturu. ČKA, stejně jako jiné státem financované společnosti spravující aktiva, realizuje úvěry prostřednictvím prodejů jednotlivých úvěrů i celých portfolií nebo prostřednictvím jejich restrukturalizace či vymáhání. V letech 2002 a 2003 se ČKA podařilo realizovat ohrožené úvěry v nominální výši téměř 4 miliardy dolarů. Skutečná hodnota transakcí ale byla mnohem nižší, což je důsledkem značného stáří půjček, nízké kvality zástav a záruk a v mnoha případech i zkrachovalých věřitelů. Aby dosáhla vyššího zhodnocení stojí ČKA před výzvou jak nalákat do země dostatečné množství investorů, včetně globálních hráčů.
Na Slovensku je situace obdobná. Mimo státem vlastnění konsolidační agentury existuje v České republice i na Slovensku stále velké množství nevyřešených ohrožených úvěrů. Tyto půjčky představují menší původní porfolia v bankách a především úvěry vlastněné hráči na sekundárním trhu, kteří se snaží je dále prodávat a zkonsolidovat tak části svých portfolií.
Polské banky se na sklonku devadesátých let setkaly s růstem podílu ohrožených úvěrů oproti všem půjčkám. Mezi lety 1998 a 2002 se tento poměr téměř zdvojnásobil a vzrostl z 10,9 % na 21,4 %. Přesto, že polské banky mají obecně vytvořeno dostatečné množství opravných položek k úvěrům a pracují na zlepšování procesů v oblasti řízení rizik, objem ohrožených úvěrů se nezmenšuje. Jednou z příčin je to, že sekundární trh ohrožených úvěrů je na samém začátku, protože prodej úvěrů byl limitován nevýhodným daňovým režimem.V současnosti dochází ke zrychlení vývoje v této oblasti a Polsko tak představuje významnou příležitost pro investory.
Asijským bankám se od finanční krize, která touto oblastí otřásla koncem 90. let 20. století, podařilo zbavit se ohrožených úvěrů v hodnotě přesahující 1 bilion USD. Přes tento pozitivní trend průzkum společnosti Ernst & Young zjistil, že další bilion takovýchto úvěrů banky působící v tomto regionu či státem založené konsolidační agentury, které od nich úvěry odkupují, ještě ve svém účetnictví mají. „Asi 85 % asijských klasifikovaných úvěrů připadá na Čínu a Japonsko a tyto země mají řadu dobrých důvodů problémy s ohroženými úvěry řešit,“ upozorňuje Jack Rodman z Ernst & Young v Pekingu. V Číně jsou čtyři státní banky a všechny se snaží ozdravit svá aktiva, aby byly připraveny na vstup zahraničních bank na čínský trh, k němuž by mělo dojít v roce 2006. Také japonské banky usilují o to, oprostit se od špatných úvěrů a získat nové investice, jež by podpořily zatím stále křehký ekonomický růst.
Zatímco banky se snaží zbavit se ohrožených úvěrů, vlády jednotlivých zemí podnikají opatření zaměřující se na to, aby se problémy s nimi již v budoucnu neopakovaly. Naléhají na banky, aby přijaly mezinárodní standardy, u nichž jsou kapitálové požadavky podstatně těsněji svázány s rizikem, které na sebe banka bere. Podporují je i při zlepšování postupů v oblasti klasifikace a vykazování pochybných úvěrů a ke zkracování doby realizace ohrožených úvěrů.
Banky se zbavují ohrožených úvěrů nejrůznějšími způsoby. Mezi nejčastější patří převod na státem zřizované konsolidační agentury, sekuritizace úvěrových portfolií nebo prodej úvěrů zahraničním investorům. „Investiční banky, fondy a další investoři z celého světa shromáždili na akvizice ohrožených aktiv vlastní kapitál v hodnotě 20 miliard USD,“ říká Rodman. „Úspěch trhu s těmito aktivy závisí na tom, zda se zahraniční investoři aktivně pustí do nákupů portfolií ohrožených úvěrů, nebo dokonce celých bank.“
„Role státu při řešení problémů způsobených ohroženými úvěry je nezastupitelná,“ upozorňuje Rodman. „Pokud vlády nepodniknou rychlé a rozhodné kroky, budou trhy s ohroženými úvěry jen skomírat.“
Follow
