Alternativní prodejní kanály (Alternative Trade Channels – ATC) skýtají nejenom v ČR velký potenciál. Patří sem například nezávislé obchody a obchůdky (convenience stores) v centru, na rohu, vedle v ulici, čerpací stanice, stánky, tržiště, večerky, multiplexy a další. Dle PriceWaterhouse Coopers bude do roku 2010 padesát procent výdajů za potraviny (včetně gastro trhu) realizováno mimo retail.
ATC začínají nabírat na váze. Šetří totiž čas. Ale nejenom to. Místní obchodníci mají oproti anonymním, „BIG BROTHER-like“ řetězcům jednu velkou výhodu. Dokáží totiž uspokojit stále rostoucí (a opět se objevující) potřebu po lidském kontaktu.
Drtivá většina řetězců totiž stále ještě není „people-centered“, ale „technology-centered“. Koneckonců, jděte si poslechnout jakoukoli konferenci o retailu. Většina příspěvků bude hovořit o snižování nákladů, zvyšování profitability, zdokonalování supply-chain, zlepšování logistiky, zefektivňování vnitřních procesů, implementaci high-tech IT solutions, sofistikovaných CRM systémů, ekonometrických modelech, wireless technology, atd. (nedivme se, že retail potom tolik zápasí s loajalitou; ta je totiž o zákaznících).
Jak si stojí ATC v České republice?
- odhadovaná velikost trhu: 5 – 10 mld. Kč/rok
- roční tempo růstu: 10 – 20 %
- velký potenciál pro tzv. „convenience stores“
Rozvoji ATC nahrává minimálně několik trendů, které jsou pozorovatelné ve společnosti již nyní.
- Celkově stárnoucí populace
- Struktura rodin bude odlišná (potřeba velkých nákupů tradiční rodiny bude klesat; rodina nebude jenom a pouze znamenat manželský pár + dvě děti)
- Klesající množství volného času (a tedy rostoucí požadavek na jeho efektivní využití)
Stárnoucí populace a časem stresovaní zákazníci se budou postupně vracet do „krámů“ ve svém sousedství. Rozvoj ATC by měl být údajně natolik rozsáhlý (a závažný), že se výrobcům v těchto kanálech vyplatí praktikovat odlišnou/speciální formu komunikace oproti standardním kanálům.
Spotřebitelé se tak v nedaleké budoucnosti pravděpodobně přepnout (nebo se již přepínají) do dvou režimů nakupování. Například dle rozsáhlého výzkumu v Kanadě respondenti uvedli, že v 65 procentech času vyžadují pouze „rychlé doplnění“ základních položek. Zbylých 35 procent času chtějí „brouzdat“ po obchodech, nechat se inspirovat novými produkty či nápady.
Před místními obchodníky však stojí i několik výzev. Místní obchodníci budou muset nabízet stejné záruky na zboží a flexibilní reklamační řízení stejně, jako velké obchodní řetězce. Zákazníci budou místní obchodníky posuzovat dle všeobecných standardů kvality nastavených velkými nadnárodními řetězci. Sem patří nejrůznější věci: merchandising, osvětlení, mrazící a chladící boxy, úroveň ovoce, zeleniny, pečiva, vnitřní teplota, i čistota a upravenost prodejního personálu.
Naopak, místní obchodníci pravděpodobně zvýší očekávání zákazníků od všech retailerů v následujících oblastech:
- osobní pozornost
- customizované produkty
- čerstvější, méně upravované potraviny
- speciální zboží, které si zákazníci na krámě dodatečně přejí (i na osobní objednávku)
- unikátní „shopping experience“
Budoucnost ukáže, jak se budou tyto dvě různé kultury navzájem ovlivňovat.
Nutno podotknout, že se nebavíme o nějaké sci-fi. Svého času (cca před 10 lety) jsem delší dobu pobýval v Itálii a Německu. Tam jsou takovéto věci běžné. Ve čtvrtek si odskočíte do obchodu (nebo tam zavoláte) a řeknete někomu z personálu (všechny přitom znáte), aby Vám na sobotu připravili nákup „jako vždycky“. V sobotu si pro něj skočíte nebo vám ho zanese jejich brigádník, učeň, poslíček, atd. Dokonce vám ho napíší „na futro“ a až půjdete kolem (na krátký kus řeči), tak zaplatíte. Není to jenom doménou „komunikativních“ Italů, ale i standardem ve „studeném“ Německu.
Lze očekávat, že i u nás se třeba brzy setkáme s tímto druhem obchodů. Možná pak vzniknou místní obchody s názvy „Fast In, Fast Out“, „Time Saver“ nebo „Talk&Chat store“. Z hlediska výhodných lokalit tyto obchody již mnohokráte existují, jenomže zdaleka nesplňují všeobecně nastavené standardy nadnárodních řetězců. Jeden takový „convenience store“ máme za rohem. Přes zimu tam občas chodím „rychle doplnit“ základní položky. V létě nikoli. Důvod? Vždy mě odradí nesnesitelné klima uvnitř obchodu a mucholapka zavěšená u stropu. V tu chvíli si tam nekoupím ani krabicové mléko.
Follow
