Každý den, každý týden, každý měsíc musí manažer řešit nikdy nekončící řadu provozních problémů. Pokud bych začal věřit na škodolibé parafráze zákonů pravděpodobnosti, tak bych musel konstatovat, že první, kdo zavedl klonování, byli právě manažeři. Klonovaný problém graduje svůj základ a žene svého řešitele do výšin maximálního šílenství. Ustaraný manažer upadá do stavu bezbřehé trudomyslnosti a na mě je jej z tohoto stavu dostat a přivést do ráje strategického myšlení.
Proč se vyplatí pohybovat se v těchto vodách? Může manažerovi zůstat po všech těch útrapách ještě nějaký čas? Zde rozhodně musí padnout mé jednoznačné ANO!!
Přiznávám se, že s tím jak rostou moje zkušenosti ve spolupráci s podnikateli a manažery, je můj tlak stále tvrdší. ANO, říkám ANO, nestačí jen řešit problémy a čekat, že se s posledním odstraněným problémem dostaví blažený stav „bezproblémový“. Tento sen je pouze velikou bublinou. Provozní problémy patří k firmě jako hrby k velbloudovi. Jsou o to častější a větší o co má firma méně či více nastavený zdravý systém řízení procesů.
Určitá část podnikatelů se vyznačuje syndromem malé důvěry ve svoje vlastní pracovníky. Tento nebezpečný syndrom má za následek držení všech rádoby „důležitých“ funkcí pod vlastními křídly.
Otázkou je, zda tyto tzv. důležité funkce jsou opravdu klíčové a mohou přivést firmu na cestu stability a prosperity. Podívejme se na ně trochu hlubším pohledem. Často mezi tyto každodenní činnosti patří jednání se zákazníky. Zeptáte se no a, co je na tom? Přece každý manažer musí jednat se zákazníky, zejména s těmi top. ANO, pravda pravdoucí. Ale ruku na diář. Jaká jsou ta nejčastější jednání se zákazníky, a to i s těmi „živiteli“? První jednání provedou obchodníci, provoz, technici, expedice, účtárna …… (možná i vrátnice přidá jeden hovor) a pak, až všichni propadnou davové psychóze způsobené obavami z promeškaného termínu nebo z neustále rostoucích vícenákladů nastoupí majitel jako „blanický rytíř“ a zachraňuje, co hoří. Tyto záchranné akce jsou posledním hřebíčkem do pomyslné rakvičky zvané ztráta. Pod tíhou obav o spokojenost zákazníka je manažer připraven a odhodlán udělat cokoliv. A kde jsou v této chvíli předem domluvené a dlouho plánované firemní procesy…..?
Začínal jsem slovy každý den, každý týden, každý měsíc ….. A teď nastává ten pravý okamžik pro správné doplnění hádanky zvané „boj o přežití“, každý den, každý týden …… utíká manažerovi, který padne pod tíhou řešení provozních problémů, řada tržních příležitostí, které jsou mnohdy několikanásobně zajímavější než to, co produkuje firma dnes. A také každou minutu se někde rodí nový virus ohrožující firmu. Jako bych Vás slyšel – „to snad ne“? Stačí, když se jen zastavíte. Na moment zapomenete doma plánovací kalendář a podíváte se na obor, ve kterém se pohybujete, pohledem někoho, kdo se kouká „z balkónu“. Co je nového u Vaší konkurence? To neumíme. To jsme zkoušeli. O tom jsem někde slyšel. Pan Novák (nejlepší firemní zákazník) o tom mluvil, že by ho to zajímalo.
Na co všechno nebyl čas? Řešení běžných, provozních problémů natolik zahlcuje mysl podnikatelů, že na strategicko-marketingové myšlení vlastně nezbývá žádný prostor. Není to škoda?
Nechci, aby tento článek vyzněl tak, že si nevážím podnikatelů a manažerů a, že znevažuji jejich práci. Opak je pravdou, nikdy jsem se nesetkal s lidmi tak odvážnými a pracovitými, jako jsou dnešní majitelé firem, ředitelé a manažeři. Pomyslnou třešinkou na dortu jejich úspěšnosti a dlouhodobého pobytu mezi nejlepšími je pod kůží zarytý obranný mechanismus proti provozní slepotě a hluchotě.
Připravil jsem pro Vás sérii článků, které jsou směsí teorie a poznatků z mé denní praxe poradce.
Follow
