Podle posledního vydání Evropského ekonomického výhledu společnosti PricewaterhouseCoopers čeká země Evropské měnové unie (tzv. Eurozóny) jen pomalý hospodářský růst. Analýza dále přináší tato zjištění:
- Předpokládaný průměrný hospodářský růst v zemích Eurozóny nepřesáhne letos 1 % a v roce 2004 by se v důsledku oživení světové ekonomiky mohl zvýšit na nejvýše 2 %. Z krátkodobého hlediska však přes rychlé ukončení války v Iráku existují rizika, která by mohla vést i k horšímu vývoji.
- Tempo hospodářského růstu v Německu letos dosáhne úrovně pouze 0,25 %, a podle klíčového předpovědního ukazatele vycházejícího z modelu společnosti PricewaterhouseCoopers existuje dokonce riziko návratu k recesi. Základní scénář analýzy nicméně předpokládá, že v roce 2004 dojde k postupnému zotavení až 1,5 %.
- Ve Francii, Itálii a Nizozemsku očekáváme letos mírné tempo růstu – v průměru pouze kolem 1 %, ve Velké Británii a ve Španělsku by mohlo dosáhnout 2 %. Základní scénář vývoje předpokládá, že v roce 2004 by se průměrné tempo růstu ve všech těchto zemích mohlo zvýšit na přibližně 2–2,75 %, ale jen za předpokladu, že dojde k dostatečně výraznému oživení světové ekonomiky.
- Je pravděpodobné, že v průběhu příštího roku klesne inflace v Eurozóně pod hranici 2 %, což by Evropské centrální bance mělo poskytnout prostor pro snížení úrokových sazeb.
- Očekává se, že průměrný deficit rozpočtů zemí Eurozóny zůstane v roce 2003 na úrovni kolem 2,5 % HDP. Předpokládané rozpočtové schodky Německa a Francie však letos zřejmě opět překročí 3% hranici stanovenou v Paktu stability a také italský deficit se bude pohybovat v blízkosti tohoto limitu.
„Ukazuje se, že jednotná Eurozóna není navzdory nadějím impulsem, který by sám o sobě mohl posunout Evropu na vyšší trajektorii růstu a zastavit její zaostávání za rychleji se rozvíjejícími částmi světa,“ zhodnotil zjištění zprávy Miroslav Singer, ředitel v oddělení Finančního a kapitálového poradenství, PricewaterhouseCoopers.
Neprovedou-li čtyři nejvýznamnější ekonomiky Eurozóny další reformy, vzrostou výrazně jejich výdaje na důchodové zabezpečení
Nebudou-li zahájeny další reformy systémů důchodového zabezpečení a pracovních trhů, vzrostou výdaje na důchody mezi lety 2000 a 2050 ve Francii a Německu zhruba o 4–5 % HDP, v Itálii asi o 9 % a ve Španělsku o 13 %, tvrdí nová analýza, jež je součástí červnového Evropského ekonomického výhledu společnosti PricewaterhouseCoopers.
Analýza vychází z předpovědi modelu vývoje státních systémů důchodového zabezpečení, který vytvořila společnost PricewaterhouseCoopers. Je přitom založena na předpokladu, že nedojde ke změně stávajících penzijních systémů ani demografických trendů zveřejněných letos Organizací spojených národů. Zpráva dále srovnává výsledky analýzy s předpoklady jednotlivých vlád, které publikovala Evropská komise v říjnu 2001 (více viz tabulka 2).
V případě Německa a Francie dochází analýza k podobným závěrům jako vlády těchto zemí a předpokládá, že při zachování stávajícího systému dojde k nárůstu nákladů na důchodové zabezpečení mezi lety 2000 a 2050 o přibližně 4–5 % HDP. V kombinaci s očekávaným růstem nákladů na zdravotnictví a další péči o přibližně 2–3 % HDP v důsledku stárnutí populace by takový vývoj vedl buď k dalšímu výraznému zvýšení už dnes relativně vysokého (zejména v případě Francie) daňového zatížení, nebo ke značným škrtům rozpočtových výdajů v jiných oblastech. Analýza soudí, že Německo i Francie potřebují další reformy, které by snížily budoucí náklady na státem poskytované důchody, podpořily rozvoj soukromého připojištění a zvýšily celkovou míru zaměstnanosti, zejména u starších pracovníků.
U Itálie a Španělska předpokládá analýza výrazně vyšší růst výdajů na důchody do roku 2050, než očekávají vlády těchto zemí, a to o 9 % HDP v Itálii a o 13 % ve Španělsku. Hlavní příčinou tohoto rozdílu je předpoklad vlád Itálie a Španělska, že v budoucnu dojde k výraznému zvýšení poměru pracujících na celkové populaci a k velkému poklesu nezaměstnanosti. Takový vývoj je samozřejmě žádoucí, avšak bez zásadních reforem trhu práce jej nelze rozhodně považovat za jistý.
„Lze opakovaně pozorovat, že sociálně tržní systém, tak jak jsme jej ze západní Evropy znali (a mnozí i obdivovali), váže růst natolik, že už ani ve vyspělých zemích není schopný vytvářet dostatečné prostředky pro své vlastní financování, a je tedy ve své dnešní podobě neudržitelný,“ řekl Miroslav Singer k výsledkům analýzy. „Za pozornost stojí ale i to, jak výrazně se odlišují oficiální vládní odhady zemí tzv. jižního křídla EU od výsledků nezávislých rozborů.”
Rosemary Radcliffe, hlavní ekonomka společnosti PricewaterhouseCoopers, dodala:
„Zatím ještě mají vlády Eurozóny jistý prostor pro reformu systémů důchodového zabezpečení a trhů práce dříve, než nastanou závažné problémy s udržitelností důchodových systémů. Jestliže však nebudou schopny situaci včas řešit, dojde k prudkému nárůstu veřejných dluhů nebo k nutnosti výrazně zvýšit daně a sociální dávky, popřípadě k obojímu zároveň. V každém případě by takový vývoj mohl zmařit snahy o dlouhodobé oživení evropské ekonomiky.”
Follow
