Nevím jak ve skutečnosti, ale ve virtuálním světě reklamy má peklo před nebem náskok. Anděla abyste pohledali, zato ďáblíky, čerty a jinými rohatými se to zde jen hemží. Propagují kdeco: od prostředků pro povzbuzení sexuálního apetýtu až po výprodej elektroniky. Jak se zdá, oceňovanými vlastnostmi pekelníků jsou zejména rychlost a výkonnost. Kreativci ovšem zapomínají, že tradice, zejména ta pohádková, je vidí poněkud jinak. A zpětný pohled do televizních programů z období Vánoc ukazuje, že tento zdroj nelze podceňovat.
Jaký je čert, viděný očima Čechů? Je sice pravda, že se s oblibou zabývá dokazováním své síly, zejména v oblasti stavebních prací (tam kupodivu v reklamě využíván není), ale jinak je to spíše nešika a přitroublý prosťáček. Když už dostane podobu nikoliv komickou, obvykle drží v ruce úpis. Hodně dá, ale také si nechá dobře zaplatit. Samozřejmě že duší a trvalým pobytem v pekelném kotli.
V Datartu, kde právě vyrukovali s „Ďábelským výprodejem“ si toho asi byli vědomi, a tak pekelníkovi pro jistotu dali podobu roztomilého diblíka. Nevím, jestli jde o náhodu nebo o záměr, ale jejich čertík ze všeho nejvíce připomíná amorka. Nabízí se otázka, co od takového tvora čekat. Na typické čertovské atributy nevypadá. Tedy pekelnou zamilovanost do zlevněného zboží? Jenže je známo, že na rozdíl od nezištného bůžka lásky rohatý nikdy nic nedává zadarmo. Netrčí tedy z té „úžasné slevy“ nějaké čertovo kopýtko?
Běžný zákazník si asi podobné starosti nepřipustí. Pro něj jsou ďábelské hlasy jako andělské, hlavně když jdou ceny dolů. Přesto bychom měli dbát na to, aby se nám symboly nerozpouštěly a nesplývaly. Jinak bude časem problém vyjádřit se stručně a jednoznačně. Jestliže dnes čert představuje pozitivní přínosy, co je jeho negativním protipólem?