V titulku jsem napsal pro „menší“. Dopředu se omlouvám všem, kteří se za „menší“ nepovažují, byť mají třeba jen pár zaměstnanců. Vycházejme tedy z divadelního úsloví: „Není malých rolí…“, a berme titulek s nadsázkou. Velikost firmy je pro propagační účely skutečně těžko stanovitelná. Jsou jiná, zásadnější kritéria, přičemž jde vždy o individuální přístup. A to platí rozhodně i u webových prezentací.
V článku Propagace a marketing podnikatelů a menších firem v praxi, který naleznete též na tomto webu, jsem napsal, že mnoha podnikatelům a šéfům menších firem schází teoretické znalosti v marketingu, popřípadě propagaci samotné. Jako příklad jsem uvedl též častý problém, který jsem lapidárně shrnul jako „Nikdo nám neposílá objednávky přes naši internetovou prezentaci, co jsme si tak draze pořídili…“ A tím se dostávám k „jádru pudla“. „Draze pořízená“ internetové prezentace je skutečně velký problém. Ani snad ne kvůli té investici, jako z toho důvodu, že je takto vnímána samotným pořizovatelem. Přirovnal bych to k situaci, kdy si budu stěžovat na své nové silné auto, že má příliš velkou spotřebu a jeho skvělý výkon vlastně ani nevyužiju.
Domnívám se, že řada z vás, čtenářů, se problematikou webových prezentací zabývá a je v této oblasti experty. A pokud nikoliv, jistě tuší, co se skrývá pod „kouzelným“ slůvkem SEO. A pokud ani to ne, určitě jen letmý pohled na internetovou prezentaci, které schází název stránky, popřípadě je v liště prohlížeče vidět jen „1.html“, dává každému tušit, že jakýsi kamarád umí programovat, ovšem o zákonitostech komerční komunikace nikdy neslyšel. A to nemluvím webech, pod kterými jsou podepsané „renomované“ firmy, které za „těžké“ peníze, případně za nemalý roční paušál za „spravování“ webu, udělají šablonovitý layout a tuctové menu: O nás – Nabídka – Kontakt – Mapa.
Nechci hanět práci žádných svých kolegů, ovšem stejně jako s jinými formami prezentace, i na internetu by mělo platit „zlaté“ pravidlo poměru „cena / výkon“, popřípadě dobře myšlené rčení „účel světí prostředky“. Myslím, že doba „neřízeného“ toku financí do reklamy skončila během 90. let minulého století. Bohužel, vždy jsme odkázáni na profesionalitu těch, které si na věci, kterým sami dostatečně nerozumíme, objednáme.
Kromě uvedeného výčtu obecných aspektů, které ovlivňují kvalitu prezentace u menších firem a podnikatelů, bych rád připojil okolnosti související. První věcí, která je podceňována i vysoce kvalifikovanými webmastery, je propojení internetové prezentace s dalšími prvky Corporate identity. Druhou pak propojení s celkovou marketingovou strategií firmy.
Corporate identity je souhrn všech (!) prvků, kterými firma komunikuje s okolím – jedno, zda B2B, B2C apod. Menší firma si platí profesionála, který by za ni měl zvážit, navrhnout a realizovat web s ohledem na jednotnou tvář firmy. Právě proto, že je firma malá, tudíž často nemá vlastní grafický manuál ani specializovaného pracovníka, který by tohle měl v popisu práce. Je mnohdy až k nevíře, kolik firem má v tomto nedostatky. A pozor: nepasuji se do role kritika. Většinou jde o prvky, které objeví a nedokáže „strávit“ zákazník nebo náhodný návštěvník webu – laik v oboru. Každá prezentace jde udělat lépe. Pochopitelně. Jako všechno. Ale proč nevyužít – v dnešní době zcela běžné a dostupné – externí odborníky, kteří menším firmám během redesignu tváře firmy nebo webu pomohou?! Chápu námitku, kterou mnoho čtenářů pravděpodobně má: „pláču na špatném hrobě“. Ano, je to pravda, ovšem pokud článek pojednává o situaci, která panuje okolo webových prezentací u menších firem, nelze jinak. Jako ironickou tečku za Corporate identity a vzhledem webu si dovolím uvést příklad jedné pražské společnosti z oboru poradenství. Tato firma si nechala od celkem zavedené společnosti vytvořit web. Ovšem po několika letech se na ni obrátila se žádostí o nemalé finanční náhrady agentura, která měla výlučná práva na fotografii, která jako „ilustrační“ visela na titulní straně webu této společnosti. Když jsem se ptal, jak se to stalo a co s tím, dostalo se mi odpovědi, „že se najatému webovému grafikovi fotografie líbila a prostě ji tam pověsil…“ Pokud vím, tak se spor o náhradu, respektive o to, kdo ji zaplatí, táhne několik let…
A nyní k druhé věci, tedy propojení webové prezentace s celkovou marketingovou strategií firmy. Tady již nejde jen o „grafiku“, „šablonovitý layout“ nebo „obrázky“. Bez znalosti fungování komerční komunikace, bez znalosti strategie dané firmy a bez „kreativního“, fundovaného textaře se tvorba webu neobejde. Do jisté míry je to stejné, jako s výkladní skříní. Obchody (i ty „menší“) také zpravidla investují do profesionálních aranžérů (na což jsou, možná překvapivě, i ve věku „nových technologií“) specializované školy.
V této věci už jde o větší peníze, než o náhrady za autorská práva. Pokud se včas a adekvátně na web nepromítne aktuální (například celoroční) reklamní kampaň, možný zisk se výrazně sníží. A opět jsme u toho, že menší firmy nemají své správce webů, kteří denně aktualizují a vylepšují jeho vzhled. Zase by to měla být práce dodavatele. Zde se potvrzuje, že externí pracovník – dnes moderně řečeno „outsourcingovaný“ zdroj, může výrazně pomoci. A pochopitelně ušetřit.
Závěrem bych své zamyšlení nad „weby pro menší“ shrnul do následujícího: V současné době je zbytečným luxusem investovat do samotné tvorby internetových prezentací, popřípadě „všeléku“ jménem SEO přemrštěné peníze. Za prvé proto, že web není sám o sobě samospasitelným prostředkem a investovat se musí dodnes i do jiných, „klasických“ prostředků. Za druhé proto, že vývoj na internetu jde rychle dál, tudíž za rok budu muset opět začínat „od nuly“. A za třetí proto, že ani sebelépe „naprogramovaný“ web od „drahé“ (byť dobré) firmy nezaručuje samozřejmý efekt v celkové marketingové koncepci. Vždy je nutná i dobrá příprava a propojení s dalšími profesemi. Přesto je web to první, co u každé firmy navštívím…
Follow
