Manažeři se v průzkumu shodli na tom, že pověst firmy a její komerční úspěch jsou spojité nádoby. Na otázky ohledně souvislosti mezi firemní reputací, hodnotou firmy či jejím nahlížením bankami při financování projektů totiž odpověděli maximálně konzistentně. Otázka firemní reputace je tedy nejen agendou public relations nebo marketingu. Pověst firmy by měla zajímat také finanční oddělení, nejvyšší vedení a majitele firem.
Vyplynulo to ze společného průzkumu PR agentury Weber Shandwick a poradenské firmy RSM TACOMA s názvem „Risky business. Dobré jméno firem v době ekonomického poklesu“, který se uskutečnil v prosinci 2011.
Recept na reputaci: Dobré produkty a loajální zákazníci
Reputaci firmy může nejvíce ohrozit neetické chování manažerů, podezření z korupce nebo případné finanční problémy. Nízký vliv má vyjádření profesních organizací, odborů a zájmových sdružení (např. ekologických aktivistů). Pro organizace je to pozitivní zpráva, protože všech pět rizikových faktorů mají sami „v rukou“. Cizí útoky na dobré jméno jsou v očích manažerů spíše zanedbatelné.
„Nejmocnější“ médium je televize
Na otázku kudy se šíří nejnebezpečnější útoky na firemní reputaci drtivá většina manažerů odpověděla, že prostřednictvím televizního vysílání (61,3 %). Následují ji blogy a sociální média, nicméně s výrazně menším podílem (37,9 %). Online média a přímá komunikace spotřebitelů jsou na třetím a čtvrtém místě. Pro mnohé trochu překvapivě odsunuli respondenti až na páté místo tištěná média (25,8 %). Krize printů se tedy jasně projevuje i zde. Zanedbatelný vliv přisuzují manažeři rozhlasu (2,4 %).
Pokud však sečteme kategorii sociálních sítí a online médií, zjistíme, že online komunikaci přikládá velký vliv pozoruhodných 71,8 % dotázaných. Online komunikace tedy s odstupem překoná i televizi.
I z hlediska komunikace je dosah online médií potenciálně daleko větší než u televize. Online publicita je z principu věci dohledatelná a i menší komunikační incidenty jsou zde pomyslně „navždy“ k nahlédnutí pomocí fulltextového vyhledávání. Televizní vysílání má spolu s rozhlasem pro běžné spotřebitele naopak nejmenší trvanlivost a dohledatelnost.
První část článku.