Ve středu 19. října proběhl již třetí ročník konference Public Relations Summit. Oproti předchozím letům došlo k menší organizační změně – konference proběhla v hotelu Corinthia v Praze. Což není tak podstatné. Důležitější bylo, že zatímco venku vládlo deštivo a nevlídno, uvnitř panovala nálada veskrze pozitivní. Zde, kromě jiného, jistě sehráli svou roli i témata a hosté vybraní na letošní ročník. Prvním tématem bylo: „PR očima CEO“, a druhým – lehce oddychovým, byť aktuálním a přesahujícím: „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR“. Hostů i přednášejících byla řada, dostanu se k nim postupně. I účastníků bylo letos více, podle organizátorů přes 200.
Úvodní dopolední blok s názvem „Šéf chce dělat PR – proč a pro koho?“ moderovala Libuše Bautzová, redaktorka Česká televize. Příspěvky se zabývaly PR možnostmi a úkoly z pohledu vedení společností, tedy zmíněných CEO (Chief executive officer – výkonný ředitel). V propozicích konference byly nastoleny například otázky: „Je public relations pro generální ředitele jen nástrojem na hašení požárů, případně prostředek vlastního zviditelnění? Vědí dost o potenciálu PR a jeho možném přínosu pro své firmy? Jak CEO rozhodují o PR aktivitách a jak vidí roli public relations ve firemní komunikaci?“
První prezentaci přednesla Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry komunikace a PR na Univerzitě Karlově v Praze. Jako jediná ze čtyř řečníků dopoledního bloku nebyla sama ve funkci CEO, což také velmi trefně a vtipně uvedla: „…jistě ještě mnoho z vás nikdy nevidělo akademika (PR) na vlastní oči…“. Ovšem její prezentace s názvem „Vliv CEO na reputaci firmy“ první téma konference otevřela shrnutím zajímavých výsledků výzkumů. Ve svém příspěvku nabídla srovnání pohledu českých a zahraničních CEO na PR, které vycházelo ze studií agentur AMI Communications a Edelman Trust Barometer. Celkově se podle očekávání projevilo, že „důvěryhodnost“ a „kvalita“ služeb u vedení společností u nás i v zahraničí vede tabulku faktorů ovlivňujících reputaci firmy. Rovněž došlo k potvrzení předpokládaného, tedy že české firmy a jejich vedení zatím příliš neakcentují faktory „odpovědnosti“, ať již vůči zákazníkům = „férovost“, tak vůči okolí = „společenská odpovědnost“.
Druhý příspěvek „Pohled z venku: Belgičan v Česku“ přednesl Francois Vleugels, CEO a předseda představenstva společnosti Bochemie. Zaměřil se na termín „vize“, který vnímá osobně jako zásadní moment v komunikaci = „vytváření společných hodnot, přání a snů“. A pochopitelně se ani on (ani ostatní diskutující) nevyhnul připomínce odkazu „guru jedinečných vizí“, tedy nedávno zesnulému Stevu Jobsovi.
Třetím dopoledním příspěvkem byl naopak „Pohled z venku: Čech v Rakousku“. Na rozdíl od předchozího mluvčího, který své zkušenosti s českou „náturou“ a pohledem na komunikaci mezi řečí glosoval, prezentoval Robert Chvátal, CEO společnosti T-Mobile Austria, své zkušenosti z vedení firmy a s vnímáním a tvorbou PR v zahraničí velmi podrobně. Vzhledem k jeho zkušenostem jak ze Slovenska, tak z Rakouska, bylo zajímavé sledovat, jaké rozdíly oba řečníci našli a jak se s nimi vyrovnávali. Pan Chvátal navíc nadnesl nejen „vize“, ale přivezl mnoho „případových studií“ své mateřské firmy. Bohužel, čas vymezený na příspěvky byl limitovaný, takže byl se svou zajímavou prezentací doslova přerušen. Ovšem v diskusi se ještě k mnoha otázkám na dotazy publika vyjádřil.
Tuto část uzavřel „Domácí pohled: český CEO v ČR“ – Dan Ťok, CEO společnosti Skanska. Pochopitelně se jeho příspěvek točil okolo mediálně dobře známého „PR případu“, tedy informačních cedulí „Zde stavěla SKANSKA“. Řečník velmi precizně kauzu rozebral a názorně vysvětlil, jak jeho společnost v této věci postupovala. A opět přišlo i na druhé téma konference, na „peníze“, resp. korupci. Společnost SKANSKA v České republice totiž pod vedením pana Ťoka přešla na striktní „no“korupční režim.
Po dopoledním bloku prezentací následovalo vyhlášení ankety PR Manager roku. Letos to bylo „v novém kabátě“, neboť o vítězi rozhodli svým hlasování přímo účastníci konference. Hlasování moderovali Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA, a Marek Hlavica, nezávislý konzultant komunikace.
Nominace vzešly z námětů odborné dvacetičlenné poroty, složené z profesionálů v oblasti PR, médií, zadavatelské i akademické sféry. Celkem bylo nominovaných osobností sedm: Aleš Ondrůj, ředitel marketingové komunikace a PR, Student Agency; Miroslav Čepický, tiskový mluvčí, Vodafone; Jiří Hrabovský, ředitel, Ewing PR; Klára Gajdušková, ředitelka komunikace, Česká spořitelna; Zdeněk Mikulášek, mluvčí, Rodinný pivovar Bernard; Milan Tománek, mluvčí, PPF a Pavel Vlček, tiskový mluvčí a ředitel odboru komunikace, MPO.
„Skleněná věštecká koule“ pro PR Managera roku 2011 připadla Zdeňku Mikuláškovi z Rodinného pivovaru Bernard. Zvítězil poměrně jednoznačně – dostal plnou třetinu hlasů. Ve svém stručném poděkování komentoval své ocenění spíše jako společný výsledek práce celé firmy a svou představu o dobrém PR shrnul takto: „Nejlepší PR akce jsou ty, které nevznikají primárně jako nutnost dávat o firmě vědět. Je to spíš tak, že cítíme potřebu něco změnit či na něco reagovat a tomu v tu chvíli podřídíme naši komunikační kampaň. A zdá se, že tu opravdovost nám lidé věří…“
Po obědě, který byl jako obvykle velkoryse pojatý, došlo na diskusi na téma „Co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací?“ Diskusní panel řídil opět Marek Hlavica, jako „panelisté“ vystoupili Vojtěch Jirků, generální ředitel EURONEWS; Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva M.C.TRITON; Roman Teiml, CEO společnosti SAP; David Vrba, CEO společnosti 3M Česko a za omluveného Jana Rafaje, ředitele vnějších vztahů a personalistiky ArcelorMittal Ostrava, vystoupila Denisa Kasl Kollmannová.
Diskuse se od daného tématu „Co očekávají od PR?“ postupně přenesla k otázkám „Co je dobré PR?“ a „Mají tvořit PR sami představitelé firmy (CEO) nebo má být PR na vedení nezávislé?“. Odpovědi se pochopitelně lišily v závislosti na druhu společnosti a její historii. Opět přišla na řadu debata o „vizionářích“ / „osobnostech“ a jejich „úloze“ ve vedení a propagaci firmy – ze zahraničních padlo znovu jméno Steve Jobs, z českého prostředí pak Petr Kellner, Andrej Babiš, Radim Jančura nebo Stanislav Bernard.
Výsledek debaty však nebyl jednoznačný. Dovolil bych si ho shrnout ve stručnosti asi takto: u nadnárodních společností PR pracuje především na kontinuitě a samotné značce, u nás – díky relativně mladým firmám – těží PR ze „značky“ svých zakladatelů. I když již zmíněný Steve Jobs, popřípadě Bill Gates toto tvrzení popírá…
Po přestávce na kávu přišla na řadu očekávaná a oblíbená soutěž „Ric Pic“. Ačkoliv došlo oproti loňsku ke změně názvu, náplň soutěže i její přesah od zábavy do reálného života byl opět velmi záživný. Hlavním tématem bylo „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR?“ Soutěž moderoval herec, publicista, režisér, dramatik a moderátor Jan Kraus. Jako soutěžící vystoupili Radim Jung, ředitel, Ewing Public Relations Slovensko; Václav Láska, advokát, spolupracovník Transparency International; Martin Hausenblas, místopředseda představenstva, Adler International; David Holman, ředitel PR oddělení, MEDIA AGE a Irena Zatloukalová, manažerka PR a interní komunikace, Seznam.cz.
Ze soutěžních příspěvků mě osobně nejvíce zaujaly dva. Prvním bylo vystoupení advokáta (skutečného) Václava Lásky, který svou soutěžní prezentaci pojal v duchu své profese, tedy v taláru a s patřičnou argumentací proti společenské škodlivosti korupce. Obdobné a skvělé vystoupení, ovšem v pozici „ďáblova advokáta“, předvedl David Holman, který naopak poukázal na úzké sepětí korupce a „lidského rodu“, resp. na úskalí, která by 100% vymýcením korupce před lidstvem vyvstala. Vítězem soutěže se nakonec stal „advocatus diaboli“ David Holman.
A zde se vracíme k titulku tohoto článku „Na korupci s humorem“. Kromě soutěže „Ric Pic“ téma korupce mnohokrát zaznělo jak v dopoledním bloku věnovaném „PR versus vedení společnosti“, tak i v odpolední diskusi „Tvář firmy versus PR“. Především to byly více či méně kritické až ironické komentáře o korupci jako „neřešitelném a neodstranitelném nešvaru“ dnešní společnosti. Receptů na potírání korupce se objevilo hned několik, ale proti všem stále stojí nevyvratitelné úsloví: „Příležitost dělá zloděje.“ Je tedy nasnadě, že pouhé „PR“, ani lidé z této „branže“ sami problém nevyřeší.
Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům našeho „největšího oborového summitu PR“, společnosti Blue Events, za zdařilou akci. Skutečně bylo (stejně jako v minulých ročnících) co poslouchat a nad čím se na poli PR komunikace zamýšlet.
Follow
