Ačkoliv krize ještě ani zdaleka není u konce, na pultech knihkupectví se už objevují díla, která nejen popisují a hodnotí příčiny, ale také přinášejí první poučení a návody, jak dál. Patří mezi ně i kniha Evy Kislingerové Podnik v časech krize, kterou s podtitulem „Jak se nedostat do potíží a jak se dostat z potíží: zkušenosti ze světové recese let 2007 až 2009“ vydalo nakladatelství Grada.
Profesorka Eva Kislingerová je zkušená autorka i odbornice na problematiku. V současnosti působí jako vedoucí katedry podnikové ekonomiky na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale má za sebou rozsáhlou praxi v podnicích,s níž stále udržuje kontakt. Spojuje tak široké znalosti, které se zdaleka nezastavují na hranici oboru, s nezkresleným a nezprostředkovaným pohledem na realitu v českých firmách.
Tento široký záběr zájmů se projevuje i v obsahu knihy. Ačkoliv je věnována jednomu konkrétnímu tématu, hojné poznámky pod čarou seznamují čtenáře nejen s citáty z jiných odborných děl, jak bývá zvykem, ale i s historickými zajímavostmi, příklady a odkazy ze všech možných oborů. Můžete se tu například v kontextu s tématem dočíst, jak se malou změnou stane z obyčejného obrazce složitý, těžko popsatelný tvar (Möbiova páska) a jak se to projeví na autodráze, jak dlouho platil pražský groš, co odrazuje racionálně myslící lidi od vstupu do politiky, odkud pochází oblíbené heslo beatniků atd. Ponoříte-li se tedy do kompletního textu, získáte na ekonomické dění pohled vpravdě renesanční.
Pokud jde o příčiny recese, autorka se přiklání k názoru, že na vině je především zasahování státu do fungování trhu. Je známo, že hypotéční krize, která zahájila vlnu současných problémů, má svůj původ v rozhodnutí Kongresu USA přinutit společnosti Fannie Mae a Freddie Mac k poskytování hypotéčních úvěrů nízkopříjmovým a středněpříjmovým skupinám obyvatelstva. Podle tohoto rozhodnutí mělo být v roce 2008 téměř 30% půjček na bydlení poskytováno rizikovým klientům s nízkými příjmy.
Z chování vlády „největší ekonomiky světa“ si vzaly – jistě s radostí – příklad i finanční ústavy a fondy. Podívejme se s Evou Kislingerovou na případ softwaru peněžního ústavu JP Morgan, jenž umožnil vznik derivátů jako principu prodeje rizik mimo banky. Program byl původně určen jen pro oblast podnikových úvěrů a je diskutabilní, zda měl vůbec nějaký významný přínos. Banka totiž disponovala především stálými a osvědčenými klienty, takže k odhadu rizika postačil i obyčejný selský rozum.
Tato matematická metoda však byla následně převzata i dalšími bankami a použita ke zcela jiným účelům – kromě hodnocení hypoték posloužila i k posuzování studentských půjček nebo kreditních karet.
Dovolím si tu krátkou odbočku k jiné knize. Jim Collins ve skvělém bestselleru Jak z dobré firmy udělat skvělou vyzdvihuje jako jeden z příkladů Fannie Mae a chválí ji právě za zmíněný software na „snižování rizika“. To jen potvrzuje názor Evy Kislingerové, že dlouhodobé jistoty jsou většinou jen iluze.
V další části knihy se autorka věnuje pohledu dovnitř podniků. Zabývá se zejména aktuálními rioziky, z nichž vyzdvihuje riziko manažerské neodpovědnosti, rizika politická, riziko nelikvidity, platební neschopnosti, rizika moderních trhů a pohybu úrokových měr.
Z mého pohledu je zajímavé zejména první téma, týkající se vedení firem. Podle Evy Kislingerové se prohlubuje příkop mezi managementem a ostatními zaměstnanci firem, roste nedůvěra ve vedoucí pracovníky a podniky se v jejich rukou orientují na krátkodobé zisky. Za hlavní příčinu považuje zvýšenou poptávku po manažerech v posledních desetiletích a z toho plynoucí chybné nastavení odměňování.
Podniky řešily nedostatek manažerů tím, že na jedné straně přijímaly kdekoho, na druhé straně přetahovaly a přeplácely schopné a osvědčené osobnosti. To mělo několik závažných důsledků. Jednak se na vedoucí místa dostali i lidé, kteří nejen že neměli a nemají potřebné sociální myšlení, ale i jejich morální vlastnosti nejsou tak docela (a někdy zcela) v pořádku. Za druhé se podniky začaly podobat sportovním klubům, kde se nejlepší hráči nakupují na dva, tři roky a jsou obvykle loajální jen ke svým odměnám. Za třetí byla hmotná zainteresovanost nastavena tak, že vedla manažery ke zvyšování vlastního profitu bez ohledu na zájmy podniku.
Vedoucí pracovník, který očekává, že zanedlouho odejde jinam, na ještě lépe placené místo, se samozřejmě nebude věnovat dlouhodobé koncepční práci. Zajímají ho okamžité zisky a růst tržní hodnoty akcií, protože to jsou obvyklá kritéria pro stanovení jeho odměny. Proto se také mnohé podniky dostávají do problémů nedlouho poté, co takový manažer přejde do jiné firmy.
Jak tedy bojovat s manažerskou neodpovědností? Autorka je toho názoru, že vedoucí pracovníci by měli přicházet zevnitř firmy (vzpomeňme si při té příležitosti na zásady obsazování vedoucích míst v Baťových závodech). U nich je pravděpodobné, že „ctí dres“, což dnes bohužel není v managementu uznáváno jako důležitá hodnota. Motivační programy je pak třeba nastavit tak, aby nepřipomínaly „boj cvičeného šimpanze o jeho banán či slintání Pavlovových psů“.
Autorka však na několika místech upozorňuje, že změna chování a odměňování managementu není jednoduchá i z toho důvodu, že vlastnictví firem je dnes velmi rozdrobeno (společnosti, jejichž akcie jsou kotované na burze), takže regulovat chování manažerů je v mnoha případech obtížné. Zvláště když má dozorčí rada podobná kritéria pro odměňování jako management podniku.
Třetí část knihy se zabývá hodnocením rizik. Eva Kislingerová v jejím úvodu varuje před přílišným optimismem. I empirické výzkumy je podle jejího názoru třeba posuzovat spíše skepticky. Očekávání bývají jen zřídka naplněna. Jedna ze studií například uvádí, že více než 70% nových výrobních závodů v USA končí do deseti let fungování, tři čtvrtiny akvizicí a fúzí se nikdy nevyplatí (a vzniká tedy podezření, že jejich jediným účelem je zase jen vykázat krátkodobý růst a zajistit manažerům odměnu) a 80 procent nových firem nedosáhlo předpokládaného podílu na trhu.
Přehnaný optimismus je živen zejména podceňováním konkurence, potřebou optimistických prognóz, nadhodnocováním vlastních osobních schopností manažerů, pokřiveným chápáním příčin a následků i potlačováním pesimistických názorů. Je tedy třeba přílišný optimismus potlačit a při hodnocení potenciálních peněžních toků vycházet z vyváženého pohledu na budoucnost. A v neposlední řadě je nutno kalkulovat s prvkem náhody.
Plánování se proto neobejde bez rizikového plánu. K tomuto účelu slouží buď scénáře (kvalitativní, semikvantitativní a kvantitativní), nebo simulace (uvedena metoda Monte Carlo).
V předposlední části knihy se autorka zabývá porovnáním optimální reakce na krizi v podniku a tím, co se dnes ve firmách děje. Jako podklad jí slouží zejména rozsáhlý průzkum katedry podnikové ekonomiky VŠE, který mapuje vývoj od jara 2008 do podzimu 2009. Nakonec se pak můžete seznámit s názorem Evy Kislingerové na finanční reformu podniku. Hlavním tématem je omezení cizích zdrojů. Jejich nevýhoda se projevila právě v současné situaci, kdy banky rychle omezily počet a rozsah úvěrů. Je to logické chování tváří v tvář zvýšení rizika a právě proto by se podniky neměly spoléhat jen na úvěrování ze strany peněžních ústavů. A to i proto, že přílišné spolehnutí se na cizí zdroje vedlo české podniky k nedostatečně kvalitnímu posuzování projektů, takže klesala přidaná hodnota na korunu úvěru. To je také jeden z důvodů, proč jsou na tom tyto firmy dnes tak, jak jsou.
Ačkoliv autorka poučení a náměty k nápravě v této knize směřuje primárně spíše k větším a velkým firmám, ani ostatní čtenáři nepřijdou zkrátka. Jak už jsem uvedl, díky širokému záběru pohledu na příčiny a průběh recese, její ekonomické, ale i historické a politické souvislosti, jde o dílo, které je přínosem každému, kdo se o ekonomii i jen trochu zajímá. Stejně tak považuji za obecně podnětnou část věnovanou managementu s přesným a ostrým viděním jeho současných slabin a nemocí. A podle svého založení a zaměření si pro sebe jistě najdete i další zajímavé podněty. Větší firmy pak samozřejmě tuto knihu využijí bezezbytku.
Doporučuji tedy „Podnik v časech krize“ nejen čtenářům, kteří potřebují řešit konkrétní aktuální problémy, ale i každému, kdo chce získat obecnější přehled a orientovat se v současné ekonomické situaci.
Follow
