Street marketing pouštních růží

Tunisko je země paradoxů. Vždyť například v roce 1996 dostala za svůj celonárodní ekologický program doprovázený mohutnou informačně reklamní kampaní cenu OSN a UNESCO za nejlepší ekologický program rozvoje. Na druhou stranu Vás však překvapí, že na periferii turistických center leží doslova hory odpadků, které jsou zdrojem všeho jen né klidu a pohody…. A s takovými paradoxy se v Tunisku setkáte na každém kroku.

Tunisko má nevšední geografickou polohu. Na straně jedné jeho břehy omývá teplé a rekreanty lákající Středozemní moře a na straně druhé se do něj zakusuje s nevšední vitalitou poušť Sahara. Ta je pro řadu lidí jen spoustou písku hnaného větrem do dun bizardních tvarů, který ničí a ničí a zase ničí to, co lidské ruce vytvořily a bere sílu vodním zdrojům i vitalitu rostlinám a živočichům…. Avšak Sahara má také svůj skrytý životní cyklus jehož produktem jsou například pouštní růže. Že nevíte co to je?

Pouštní růže jsou drúzy růžově hnědých krystalů sádrovce krystalizujícího jen v pouštních podmínkách těsně pod povrchem pouště v závislosti na odlišném vypařování vlhkosti ve dne a v noci. A vzniklé krystaly sádrovce se shlukují do drúz, tedy skupin krystalů tak, že hrany krystalů jsou uspořádány jako okvětní plátky v květu růží. Odtud tedy pramení název pouštní růže. Velikost oněch zmiňovaných pouštních růží může být od poupat o velikosti několika centimetrů přes vyhledávané velikosti 5 až 10 cm velkých plnokvětých růží až po tzv. megarůže dosahujících rozměrů kolem půl metru a více. A protože tyto pouštní růže jsou specialitou tuniské části Sahary, není se co divit, že byly použity jako maskot a symbol ve všech grafických podobách ekologického bombastického projektu Tuniska.

Nikdo se proto nemůže divit, že téměř každý návštěvník Tuniska si chce domů jako suvenýr přivést pouštní růži. Nabízí se zde srovnání s Karlovými Vary, kde zase návštěvník si chce domů zpravidla přivést růži zkamenělou, tedy původní růži prosycenou v horkých pramenech aragonitem…..což vznikne tak, že květ růže se ponoří do minerální vody a za několik hodin květ zkamení….

Tunisané vědí o zájmu turistů o tuto přírodní, geologicko mineralogickou raritu a tak si vytvořili nevšední aplikaci street marketingu pro nabízení tohoto přírodního divu ve formě suvenýrů. Klasický street marketing je ve své podstatě nabízením produktů kolem silnic (street = silnice) a jeho původ je v USA. Zde byl svázán s nabídkou zemědělské produkce a s testováním či ochutnávkou produktu. V Tunisku je však street marketing spojen s prodejem suvenýrů, zejména pak s nabídkou pouštních růží.

To však není jediná odlišnost. Tím, že Tunisko je islámskou zemí, tak součástí nabídky je i smlouvání doprovázené životními příběhy prodávajícího…. Že si neumíte představit jak vše probíhá? Takže prakticky na všech komunikačních trasách v rozestupu od 10 do 50 metrů od sebe stojí Tunisan nejrůznějšího věku, číhající na cizince. Je potichu. To proto, že čeká na komunikaci kolemjdoucího a z ní se snaží odvodit národnost, aby mohl v příslušné řečové mutaci odhadnout , kdo je potenciálním terčem jeho nabídky. Uslyší – li češtinu, hned standardně spustí. „Ty Čech, ty nemít peníze, ty nemít problém…“ což je ostudná vizitka českých návštěvníků a turistů… A pak spustí dojemný až neuvěřitelně lidský příběh, jak má nemocné děti, matku, otce a jak jej tato situace donutila nabízet u silnice pouštní růže…. Je to mistrovsky dovedená dojemná komunikace, která naladí českého turistu na strunu soucitu a vede jej k zamyšlení (často však nabízející nikoho nemocného nemá a jen obchodnicky blufuje) a k zastavení.

A to je na street marketingu po Tunisku to podstatné… Zastavení je pro nabízejícího poloviční vítězství, neboť upoutal pozornost a nyní rozehrává koncert cenotvorby smlouváním. Nasazuje zpravidla o 200% vyšší cenu pouštní růže a čeká jako rybář s udicí, zda-li se turista chytí. Ten je zpravidla vyzbrojen informací z průvodců a bedeckerů, že smlouvat se musí…. Ale nabízející má pro vysokou cenu odůvodnění sociálně charitativní, že cena je vysoká proto, že musí živit a starat se o nemocné rodiče, děti, dokonce i psa jsem slyšel či oslíka nebo velblouda při svých cestách do Tuniska. A sociální motiv ceny má opět přimět turistu aby ceně psychologicky podlehl. Smlouvání má své zákonitosti a pokud hned první protinabídkou zájemce nesrazí cenu o 250% je ztracen, protože dalším smlouváním se vždy docílí zisku nabízejícího….A tak to jde tak dlouho, až se kolem 5 změny nabídky cena obou smlouvajících přiblíží… Pak najednou nabízející opět začne argumentovat tím, že musí platit léky a starat se o nemocné…. A to je signál, že dále již nabídku nesníží a je to hra na city…..V tento moment k pouštní růži začne přidávat další zboží a zvyšuje opět nabídku… Je to skvěle domyšlený trik….. na který zájemce má jedinou možnost pozitivní reakce…totiž konstatovat, že má pouze nějakou částku na suvenýr domů a že je zde poslední den…. A prostě více peněz nemá.

(Tuto verzi jim doporučují turističtí průvodci a proto, že zkušenosti na začátku komunikace nabízející hovoří, že Čech nemá peníze a u něj nemá problém, protože cena bude zajímavá a vysoká jen tak vysoko, kolik peněz má… A v ten moment smlouvání ustane a nabízející chce vidět peníze. Ty přepočítá a dá s divadlem ukazujícím gesty pláčem trháním vlasů svých, křižováním (muslim se jinak nekřižuje) atd…. jak moc na obchodu prodělal….. Kus šutru, však, tedy sádrovcovou růži, kterou prakticky bez nákladů vyhrabal v poušti rukama a odvezl v objemu valníku nákladního auta domů….

Ve své podstatě vyhrál nabízející ve svém divadelním street marketingu a útěchou turistovi může být, že byl svědkem toho, co odlišuje islámskou prodejní kulturu a islámský marketing od světového a evropského. A dojde-li během street marketingové komunikace obou náhodou k začátku svolávání muezina k modlitbě z minaretu, pak Vám nabízející dá hned malý kousek pouštní růže zdarma a doslova peláší se pomodlit k Alláhovi modlitbou začínající slovy Allah akbar..