Přestože pracuji již dlouho v marketingu, do minulého roku jsem se ještě v praxi nesetkal s marketingem knižním. Od začátku minulého roku jsem ale začal profesionálně psát, tak jsem se těšil, jak své znalosti marketingu na tomto novém trhu uplatním.
Svojí první knihu Tajný deník Barborky Syslové, zabývající se finanční gramotností pro děti, jsem vydal u nakladatele, takže můj úkol byl jasný: podle námětu vytvořit zajímavé příhody pro děti, aby lépe poznaly, jak peníze, především ty rodinné, pracují a jak s nimi správně zacházet.
S mojí druhou knihou nazvanou Mozek v plamenech jsem přímo po hlavě skočil do knižního trhu. Přestože jsem tři měsíce hledal nakladatele, nenašel jsem ani jednoho, který by byl ochoten se postavit za začínajícího autora. Vydal jsem tedy tuto knihu vlastním nákladem, což znamenalo se také sám postarat o celý marketing. Chodil jsem a stále chodím do redakcí, snažím se získat v médiu alespoň malou zmínku, když už o recenzi se mluvit nedá, neboť právě na stůl kulturního redaktora deníku dorazila várka několika knih renomovaného nakladatelství, což má zajisté přednost. Jistě, občas se kniha dá protlačit, ale dá to velkou práci.
Při této činnosti jsem poznal také společnost CZ Books, s.r.o, která provozuje server www.kniznitrh.cz, jenž má, jak je na něm uvedeno, vytvořit větší prostor pro komunikaci mezi všemi články knižního trhu, od spisovatelů po čtenáře, přes redaktory, nakladatele, tiskárny, distributory, knihkupce a knihovny. Jelikož je tato společnost již dlouho na trhu, napadlo mě se zeptat na knižní marketing v praxi.. Jak vůbec funguje a jakou pozici na něm má začínající autor? Na mé dotazy, které budou jistě zajímat i Vás, odpovídal nakladatel pan Michal Zítko.
Kolik knížek se přibližně v ČR tiskne?
„Statistici říkají, že kolem 16 tisíc titulů. Tedy víc, než 50 titulů na jeden pracovní den. To je opravdu hodně, a přepočítáno na hlavu (předpokládejme, že si každý titul najde alespoň malou skupinu čtenářů a že všichni nekupují všechno) jsou na tom Čechy lépe než většina ostatních zemí. Otázka zní: je to důsledek využití skvělého knižního trhu, zoufalé hledání bestsellerů nebo nahrazení marketingu hrubým počtem?“
Jak byste popsal marketing fungující na knižním trhu v ČR?
„Nemám takovou odvahu. Marketing, aby mohl fungovat, musí být opřen o systemizované sbírání informací a jejich následné využití. O zpětnou vazbu. Problém je, že se na tak zdánlivě výkonném trhu, jako je ten český, relevantní informace neobjevují příliš často. Není možné udělat hodnověrný průzkum, většina článků trhu – knihkupci počínaje a nakladateli konče – je přetížených rutinou, vlastním vydáváním knih. Jsme „podmanažováni“. Marketing lze vysledovat jen u velkých hráčů, kteří jej importovali od svých mateřských firem ze zahraničí, a navíc mohou vyvinout opravdu velký tlak na ostatní, především pak na knihkupce, aby knihu podpořili přímo na prodejních místech. Tenhle problém je dobře vidět i na našem serveru – přestože je to velký marketingový nástroj, umožňující komunikaci se zákazníky a relativně velkou statistickou základnu, malí a střední nakladatelé ani nemají čas své tituly na server umístit včas.“
Za jakou dobu myslíte, že se může začínající autor prosadit a na čem všem záleží?
„Co znamená prosadit? A koho nazýváte autorem? Náš trh je – právě díky marketingovému chaosu a „podmanažování“ pro začínající autory jedním z nejpřátelštějších na světě. Vydat knihu je opojně snadné, protože i malý nakladatel dokáže svépomocí zazásobit celý trh, propagační nástroje jsou fyzické osoby – redaktoři spravující kulturní a knižní rubriky médií – a tak jsou unaveni stejně jako zbytek trhu, a mnohdy vděční za dobře zpracovaný námět na recenzi nebo reportáž, i když je naprosto marginální ve srovnání s ostatními počiny v daném období. Propagaci knih koneckonců v Čechách přebírá i bulvár. Takže: začínající autor, který nepodcení marketing a prošoupe podrážky při kontaktování médií, se může prosadit i první knihou a rychle. Právě relativní amatérismus ostatních mu takovou možnost dává. Pak už záleží jen na kvalitě díla, jestli se prosadí i knihou druhou – a námětu a dalších věcech, ve kterých jsme naštěstí naopak relativně velmi kulturní zemí, pročež tu máme tolik autorů jedné knihy.“
V zahraničí existují literární agenti. Jakou roli hrají v ČR a jaké mají aktivity?
„V Čechách jsou literární agenti především zástupci autorů zahraničních, jejich oči, uši a účetní. Není tu tradice agentážní činnosti – český nakladatel považuje práci, kterou v zahraničí dělá agent, za natolik strategickou, že ji nehodlá svěřit cizím rukám, a český autor není zvyklý na spolupráci agenta už při tvorbě díla. Agentáž tedy simulují nakladatelští redaktoři a smrskla se na prostou lektorskou a redakční činnost na straně jedné a masivní mailing začínajících autorů nakladatelům na straně druhé. Nemyslím si ale, že je to trvalý stav – autoři začínají chápat, že potřebují profesionální zpětnou vazbu a ne obligátní nakladatelské „ano“ a „ne“, a nakladatelé jsou ochotní investovat do dobrých rukopisů, protože doba, kdy se prodalo cokoli, by-li náklad přiměřený, už je pryč. Bude to ale dlouhý proces.“
Ze setkání s panem Zítkem jsem si tedy odnesl překvapivé zjištění, že díky chaosu je český trh pro začínajícího spisovatele nejpřátelštější. Záleží tedy pouze na každém autorovi, jak se bude snažit a kolik médií osloví. Ale je jasné, že při průměrném počtu 50 vydaných knih za den je prostor v kulturních místech deníků neadekvátně malý. A což teprve v týdenících či dokonce měsíčnících! Proto by měl autor již před napsáním první stránky myslet nejen na své čtenáře, ale také na to, jakým způsobem zaujmout média, která jsou tím nejdůležitějším marketingovým prvkem.
Follow
