Více než 50 let uplynulo od chvíle, kdy se občané Maďarska plně si uvědomující bývalou slávu svého národa vydali do ulic protestovat proti ruské nadvládě. Jejich pokus o změnu společenských poměrů přinesl ovoce více než tři desetiletí později, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu, avšak získání samostatnosti se ukazuje obtížnější než se čekalo. Koncem loňského roku se občané Maďarska znovu vydali do ulic – tentokrát na protest proti představitelům současné vládní garnitury, kteří – podle názoru občanů – navzdory času, který uplynul a konci Sovětského svazu jim velice připomínají komunistické činovníky ze starého režimu.
Symetrie protestů naznačuje, že dostat se ze sféry ruského vlivu může být pro Maďarsko dlouhodobá záležitost. To, že sousedi Maďarska a další nové státy Evropské Unie mají v současné době své vlastní problémy v rámci procesu transformace směrem k tržní demokracii (Polsko, ale také ČR se topí v přebujelé byrokracii, která připomíná jejich ruský protějšek) ukazuje, že Maďarsko není jediná země, která se potýká s těmito problémy. Zbavit se dědictví členství v Sovětském bloku je pravděpodobně těžké nejen pro Rusko samotné, ale i pro střední Evropu.
Svoboda: Jenom další slovo
Asi málokdo v post-komunistickém světě by se chtěl vrátit zpět do doby před rozpadem Sovětského svazu, kdy společnost charakterizovaly pouze zbraně a potraviny (tzv. guns and margarine). Výsledky výzkumu ale naznačují, že ve srovnání s občany západního světa jsou ti, kteří na vlastní kůži prožili všechny výkyvy, změny k dobrému i špatnému, jež provázaly bezprostřední období perestrojky, právě těmi kteří mají když ne přímo trochu skeptický tak přinejmenším ambivalentní postoj ke svobodě. Občané ve střední Evropě připisují menší význam tomu “mít svobodu jednání a myšlení,” což je znění, ve kterém se tato hodnota testovala, než Američané nebo obyvatelé západní Evropy, také si méně váží svobody než ostatní spotřebitelé celkově. Ale význam, který obyvatelé střední Evropy připisují svobodě, přesně odráží to, jak je svoboda důležitá pro obyvatele Ruska: v obou případech je na 11. místě z 60 osobních hodnot. Toto hodnocení není sice extrémně nízké – svoboda se umístila o více než 20 míst níže minimálně ve dvou muslimských zemích — avšak je o 5 míst pod celkovým průměrem a o 9, resp. 8 míst pod hodnotou zjištěnou v USA a v západní Evropě.
To, že obyvatelé v postkomunistickém světe projevují menší nadšení pokud jde o svobodu (nebo přinejmenším pokud jde o to, jak se projevuje ve slovním vyjádření) je stěží velké překvapení; jejich dosavadní zkušenosti se svobodou nejsou zcela a jenom pozitivní. A právě zkušenost současného maďarského premiéra, Ference Gyurcsany, je vlastně ztělesněním tohoto paradoxu – pozitivní stránka svobody je vidět v tom, jak znovu svobodný tisk odhalil a upozornil na to, že Gyurcsany opakovaně lhal svým voličům ve věcech ekonomiky, a její opak představuje úloha premiéra jako příjemce post-sovětské privatizace, kdy svoboda trhu byla ve svém živlu a osoby s přístupem k důvěrným informacím, tzv. insideři, jako byl právě maďarský premiér, se mohli obohatit díky skvělým obchodům při prodeji státního majetku.
Styl doby těsně po perestrojce typu „co z toho je pro mne; volně k mání pro každého“, kdy ekonomický egoismus ve vyšší společenské vrstvě běžel na plné obrátky, představuje dnes vzor pro běžné obyvatele na celém území post-komunistického světa. A tak zatímco společenská zodpovědnost se v pořadí našich hodnot dostala na prostřední místo nebo blízko středu na Západě, ve Střední Evropě a v Rusku se propadla na nijak impozantní 46., respektive 48. místo. Není jasné, jestli si lidé užívali „práce pro blaho společnosti“, jak zněla formulace této hodnoty v našem šetření před rozpadem Sovětského svazu, ale můžeme s jistotou předpokládat, že vnímaná chtivost po penězích, nenasytnost představovaná politiky jako je pan Gyurcsany a ruští oligarchové typu Borise Berezovského a Michaila Chodorkovského, kteří si údajně namastili vlastní kapsy a to velice brzy po pádu Sovětského svazu, dokonce ještě v době, kdy jejich spoluobčané měli co dělat, aby si zajistili základní prostředky pro přežití, tento cynismus jenom posílila.
Jednoduchost? Ne zde. Květen 2005 fotografie z GfK HomeView product ukazuje ruskou domácnost plnou věcí, kde můžeme vidět spoustu knih a různých tretek, ale kde chybí majetek v podobě spotřebního zboží, které může působit impuls, podnět vedoucí ke zjednodušení vlastního života. HomeView je vizuální databáze firmy GfK obsahující téměř 10 000 digitálních fotografií interiérů domácností ve 12 zemích. Každá domácnost v databázi zahrnuje jednoho člena, který odpovídal v případě Roper Reports Worldwide, a software speciálně vyvinutý pro GfK tak, aby umožňoval vzájemné zkoumání vizuálních dat a dat ze šetření.
Vše je stále tak složité
Nedostatek zboží a služeb je nedílnou součástí toho, proč se země postkomunistického světa shodují ve svém odmítnutí ostatních hodnot, zejména pak jednoduchosti. Přestože se zdaleka nejedná o hlavní motivační sílu na Západě, zdá se, že “udržet váš život a mysl co možná nejvíce nezatížené zbytečnostmi,” jak jsme tuto hodnotu charakterizovali ve výzkumu, je absolutně nerelevantní pro obyvatele Střední Evropy a Ruska, kde většina teprve začíná přejímat takové spotřebitelské závazky, které nakonec mohou působit jako podnět či impuls pro zjednodušení vlastního života. V celkovém pořadí je tato hodnota 41., a téměř stejné místo zaujímá také v USA a západní Evropě, ale ve Střední Evropě a v Rusku je jednoduchost 10. hodnota od konce.
Jestliže jednoduchost není na seznamu priorit v postkomunistickém světě proto, že se spotřebitelům nedostává zboží, potom mohou výsledky šetření představovat pozitivum pro podnikovou sféru. Výrobci a distributoři z různých oblastí by měli nalézt více než dost příležitostí, jak zaplnit domovy ve Střední Evropě a v Rusku, kde spotřebitelé při pořizování nejsou stále ještě připraveni na to užít si luxus jednoduššího života.
Avšak stejně jako celá řada dalších aspektů v postkomunistické realitě, nedostatek významu připisovaný jednoduchosti má více než jeden rozměr. Např. neschopnost české vlády zjednodušit používané administrativní postupy je velice pravděpodobně důvod, proč tento stát asi přijde o více než 1,5 miliardy EUR od Evropské Unie na financování rozvoje, protože tato částka i po dvou letech po vstupu ČR do EU stále ještě čeká na vyzvednutí v Bruselu. Mezitím na úrovni běžného života si doba stále žádá komplikované jednání byzantských rozměrů, což platí pro většinu post-sovětských zemí Evropy a Asie, kde úplatky jsou normální praxí, kterou se platí na úřadech za odstranění byrokratických překážek.
Výsledky výzkumu ukazují, že na začátku tohoto století dosáhla důvěra obyvatel střední Evropy, pokud jde o budoucnost vrcholu při vyhlídce vstupu do EU, kdy se výhody doprovázející tento vstup zdály velice slibné. S přibližujícím se vstupem do EU ubývalo na důvěře, která se od té doby téměř nijak nezvýšila. A v dnešní době, kdy se jednotlivé vlády v daném regionu potýkají s problémy a životní úroveň neodpovídá původnímu očekávání se zdá, že skepse, kterou obyvatelé střední Evropy sdílejí s občany Ruska pokud jde o svobodu, společenskou prosperitu/sociální zabezpečení a zjednodušení složitosti života nabízí méně než ideální základy pro obnovení této důvěry.
Přesto se obyvatelé střední Evropy shodnou se Západoevropany u mimořádně pozitivních hodnot, jako je zábava a otevřená mysl, zatímco obyvatelé Ruska projevují negativismus téměř Dostojevského kvalit a to pokud jde o obě tyto hodnoty (přestože mají pozoruhodný zájem o internacionalismus). To, v čem se obyvatelé střední Evropy neshodují se Západem, jsou jejich příjmy. Jestli kvalita životů obyvatel střední Evropy nakonec naplní aspirace, které tyto pozitivní hodnoty znamenají, bude pravděpodobně záležet na tom, jestli také jejich příjmy porostou příslušným tempem — aby se toho dosáhlo je asi potřeba víc, než jen pouliční protestní demonstrace.
Tato analýza vychází z výsledků šetření GfK’s Roper Reports® Worldwide 2005 a 2006 – jedná se o osobní dotazování spotřebitelů ve věku 13 let a starší ve 25 nebo více zemích.
Follow
