Noc reklamožroutů 2006

Jelikož je opět listopad, po 58 městech ve 24 zemích se do Prahy zase dostala šestihodinová přehlídka 500 reklamních klipů ze sbírky, kterou má Jean Marie Boursicot – Noc reklamožroutů.

Když jsem se zúčastnil jednoho z minulých ročníků, konal se v Paláci kultury. Nyní se 10. listopadu celá show odehrávala ve všech sálech Paláce Cinemas na pražských Příkopech. Již od prvních minut u vstupu byl jasný velký zájem nejen u marketingových a reklamních odborníků či novinářů, ale také u veřejnosti. U vstupu bylo příchozím sděleno číslo sálu, kam mají směřovat. Bohužel u prvních eskalátorů nebyl nikdo, kdo by návštěvníky směroval, a tak jsem vyjel do prvního patra, jak se v takových multiplexech dělá. Teprve tam jsem zjistil, že jsem přijel k sálům 1-3 a nikoliv do svého osmého. Nebyl jsem v bloudění sám, a tak jsme ve skupince hledali nějakou rozumnou cestu, jak se dostat k sálům s vyššími čísli. Museli jsme se vrátit zpět po schodišti do přízemí a opět se přes nekonečný dav prodrat ke vstupu. Teprve napodruhé jsme uviděli velmi malou cedulku k jiným eskalátorům směřujícím o patro níže.

V několikahodinovém reklamním pásmu je skoro nemožné zachytit a popsat všech pět set reklamních spotů. Pokusím se Vám zmínit pouze o několika z nich a ty rozdělit do několika kategorií.

Největší ohlas měli u publika klipy vtipné. Například německý klip zasněžené krajiny, ve které zvoní rolničky. Následně do obrazu přibíhá běžec, zastaví se a je ticho. Jak se opět rozeběhne, rolničky se ozvou. Teprve pak se diváci z titulku dozvědí, že se jedná o reklamu na tattoo studio. Zajímavý byl také belgický klip s animovanými žábami a banány za zvuku písně Chiquita. Přes čtyři banány skákalo pět žab a když píseň zastavila, každá žabka skočila na nejbližší banán. Osamocená vypadla a jelo se dál až do jednoho banánu. Teprve pak vyšlo najevo, že zelená žába je logo pro certifikované potraviny. Také klip na prodejce bílé techniky byl zajímavý, když se hospodyňka snažila ušetřit peníze za nákup myčky, když nechala všechny talíře olíznout svým psem.

Zajímavé byly také klipy zaměřené na emoce. Například argentinský klip, kdy mladý chlapec uvidí v bazaru staré auto, opraví jej a přiveze k dědečkovi, který jej dříve vlastnil. Následně pak dědeček s babičkou vyjedou na svou dříve oblíbenou trasu. Sentiment se vznáší sálem a jen v závěru divák vidí na zadním skle auta logo Shell a dodatek, že je v Austrálii už 90 let.

Další kategorie se dá označit jako klipy, u kterých mrazí. Výborný byl klip o siamských dvojčatech, jak vyrůstají spolu a pak je mají v nemocnici oddělit. Následný nápis Palestina&Izrael – Proč oddělit? Lepší je žít spolu! vyvolá ticho v sále. Nebo například belgický klip proti kouření. Mladík je v supermarketu u pokladny. Pokladní projíždí jednotlivé položky a kasa vždy po projetí čárového kódu pípne. Nakonec si mladík koupil cigarety, které pípají dlouze a v dalším záběru divák vidí nemocniční lůžko a stejný zvuk přístrojů oznamující smrt.

Stejně tak některé klipy pro sociální sféru. Například indický klip pro adopce, ve kterém si matka hraje s miminkem. Za pár sekund kamera odjíždí a diváci vidí, že je miminko na popelnici a „matka“ odchází. Nebo belgický klip o domácím násilí. V přehlídce se také objevil klip na Nadaci Terezy Maxové. Vtipné byly finské klipy, založené na stejném námětu, totiž na apelu pro placení televizních poplatků. V prvním muž tankuje na čerpací stanici. Na druhé straně stojanu přijedou starší manželé. Tankující muž se jim nabídne, že jim pomůže a dá jim do nádrže svoji tankovací pistoli a v klidu odjede. Stejně tak ve druhém klipu, kdy tento „chytrý“ muž jede taxíkem a vidí, že na chodníku tito manželé mávají na jeho taxík. Tak tedy dá řidiči pokyn k zastavení, vystoupí a nabídne jim dveře k nástupu. Vidíme tedy, že se dá vytvořit sociální reklama i velmi poutavě!

Hodně klipů bylo regionálních. Jednalo se o klipy, které byly dosti nestandardní a divák z jiné kultury je většinou nechápal. Jednalo se o klipy africké a především z Asie. Korejské klipy vyvolávali u diváků salvy smíchu, přestože tak jistě nebyly stavěny. Vypadaly pro nás Evropany dosti kýčovitě (samé písmo, zpěvy a netradiční formy). Ale v Asii jsou jistě úspěšné.

Další klipy byly velmi nudné a nepochopeny. Například sedm novozélandských klipů na pokračování o dívce a ztraceném psovi Tobymu. Ten se zaběhl a putoval po celé zemi. Každý další díl začínal informací o čase (po měsíci, po 3 měsících, po 2 letech…) a divák již po třetím pokračování nechápal, proč je to tak nataženo. Nakonec se v sedmém díle pes šťastně vrátil. On, dívka, i její rodiče měli velkou radost! Divné bylo to, že se malá holčička za těch pár let vůbec nezměnila. Navíc si vůbec nedokáži vybavit na co byl tento klip zaměřen? Na cestování po Novém Zélandě? Na psy, na venkov? Další podobný klip byl z Německa. Probíhaly záběry hurikánů s jejich ženskými jmény a k tomu hrál love song. Osobně jsem očekával, že se bude jednat o nějakou metaforu s ženským chováním, ale velmi mě překvapilo, že se jednalo o Jeap!

Další klipy byly standardní. Například na prací prášek či na nákup spotřebičů přes teleshoping.

Některé klipy byly dosti úsměvné. Především mám na mysli klipy ze Srbska a Černé Hory. I když byl jejich rok výroby po roce 2000, dosti se podobaly našim předrevolučním. Například na železnici, kdy mladá žena jde po nástupišti a vrazí do mladíka, jejich pohledy se spojí v zamilované a následoval slogan, že láska vzniká i na železnici. Nebo reklama na sporák FRIGOR, to byla socialistická reklama jak vystřižená! Tyto reklamy vycházely jistě z malých rozpočtů, ale zajímavý námět může i tento nedostatek odstranit.

Další image reklamy nepřinesly nic nového, neboť tyto nákladné klipy vesměs známe. Jednalo se o Coca-Colu, Adidas, Pepsi a podobně.

Po šesti hodinách jsem měl překvapivě pocit, že přehlídka proběhla nějak rychle. Sály potemněly a různé akce v multiplexu pokračovali dál, přesně tak, jak se na podobnou show sluší a patří. Opět jsem po letech odcházel s pocitem, že tato reklamní přehlídka je velice originální a věřím, že si v ní mnoho reklamních režisérů najde náměty na své další práce, abychom se jako diváci mohli těšit nejen na dobré filmy, ale také na vtipné a fascinující reklamy. Těch totiž není nikdy dost!