Co je to koučování a jak se liší třeba od poradenství? Na tuto otázku mnoho lidí reaguje pokrčením ramen, případně odpoví, že je to vlastně jen jiný název pro totéž. Na semináři, kde byla uvedena kniha Koučování pro manažery a firemní týmy (autor Édouard Stacke je mimochodem česko-slovenského původu), vystoupil generální ředitel velké společnosti a za největší přínos koučování označil svůj přerod z technokrata ve vůdce, který se zajímá o své lidi. Zatímco poradenství se tedy zabývá procesy ve firmě, koučování je především zaměřeno na procesy uvnitř nás samotných.
Přesun zájmu od firemních mechanismů k tomu, jak „fungují“ lidé, je pro současné podnikání charakteristické. Informace jsou nahrazovány znalostmi, což není nic jiného, než schopnosti jedinců přetavit podklady ve výsledek. Roste tedy i význam koučování. Správně zacházet se schopnostmi jednotlivců, to však u manažera vyžaduje vyznat se sám v sobě a nastolit jednotu mysli s tělem.
Édouard Stake má pro výkon své profese rozsáhlé zkušenosti, kupodivu nasbírané jinde, než by leckdo očekával. Než se pustil do koučování, pohyboval se dlouhou dobu jak v uměleckém prostředí, tak mezi sportovci. Jeho úspěšnost naznačuje, že právě široké znalosti z více oborů, nemajících na první pohled mnoho společného, je tou správnou průpravou kouče, vracejícího manažerům celostní přístup k vedení lidí a týmů.
Proč nabývá koučování na důležitosti? Autor upozorňuje zejména na proměnu vztahu mezi učitelem a žákem. Ještě v době renesance měl individuální charakter. Pak ale zejména devatenácté století přineslo hromadné mechanické učení a pozitivistické pojetí vědy vytěsnilo ze vzdělávání emoce a citovost. Soukromí je od školy odděleno a tak dnes mladí manažeři opouštějí univerzity, aniž by se dozvěděli něco o sobě samých. Nastupují proto do firem s velkou domýšlivostí a ignorují skutečnosti, které budou muset bez přípravy zvládat. Navíc prostředí mnoha podniků přeje spíše rezignaci a alibismu, než nadšení a inovaci. Koučování se tedy vrací k původnímu vztahu, který nebyl a není jen vzděláváním, ale i výchovou.
Chceme-li se vysvobodit z exaktní svěrací kazajky, kterou nám utáhla škola i naše okolí, musíme změnit své přístupy. Prvním krokem je rozvíjení globální představy – od možnosti „ano – ne“ k „možná že jo, možná že ne“.
Prostředek číslo dvě se zabývá rozdělením moci. Namísto latinského kultu šéfa nastupuje spolupráce, tým a partnerství.
Třetím prostředkem je investice do těla. Vědomí sama sebe je především vědomím vlastního těla. To pak umožňuje najít harmonii mezi fyzickým a duševním.
Na čtvrtém místě je vytváření prostoru pro emoce. Emoční inteligence nabývá na důležitosti a zatlačuje ještě nedávno zbožňované IQ.
Pátá je schopnost přehodnotit se a poslední prostředek se týká rozvoje pozornosti.
Édouard Stake rozděluje manažery na intuitivní (jednají pocitově, trénují své týmy, ale mají potíže s organizací a institucemi) a racionální (preferují jasnou organizaci aktivit, vyhýbají se však kontaktům a neformálním diskusím). Překročením limitů obou skupin se pak zrodí třetí typ, manažer – trenér, spojující pozitivní kvality intuitivních i racionálních manažerů. Takový člověk s výhodou pracuje se třemi energiemi: tělesnou, emocionální a mentální a dokáže z jejich spojení vytěžit maximum.
Stát se koučem (trenérem) není jednoduché. Nejdříve je třeba být sám koučován a získat tak skromnost, opatrnost a pozornost. I kouč samotný se musí dále rozvíjet, není zcela hotovým člověkem, pokladnicí vědomostí a správných postupů. I s tím je třeba počítat a přistupovat ke svým schopnostem a vědomostem s pokorou. Především by měl kouč neustále prohlubovat schopnosti vztahové. Účastníci jednoho školení řekli: „Kouče tvoří ze 40% znalosti sebe sama a ze 60% praxe, prožitky a zkušenosti“.
Koučování postupuje v jednotlivých etapách, od diagnostiky přes strategii, plán tréninku, posilování důvěry až po analýzu výsledku. Celek tvoří proces asistování, postup, který platí jak pro řešení individuálního problému, tak pro týmový projekt. Můžeme ho charakterizovat dvěma procesy: zvládnutí informace vede od širokého rozboru situace k jasné strategii a zvládnutí stresu přináší otevřené postoje.
Kouč má k dispozici dva důležité nástroje: bdělost a aktivní naslouchání. Autor cituje indického filosofa Krishnamurtiho: „Nemůžete pozorovat, pokud je vaše mysl zaneprázdněna.“ Pro profesionální úspěch je stejně tak nezbytné emocionální porozumění. A v neposlední řadě i etický přístup. Abychom mohli někoho koučovat, musíme vytvořit jasnou dohodu: nemůžeme druhého nutit změnit se proti své vůli.
Pro koučování týmů je navíc třeba se vyznat nejenom v jednotlivcích, ale i v samotném fungování a dynamice týmů. Diagnostika i strategie se tedy poněkud liší od koučování jednotlivých osob. V obou případech ale najdeme některé společné prvky: nutnost posílení komunikace, odstraňování nedůvěry, zvyšování aktivity.
Kniha Koučování pro manažery a firemní týmy je zajímavým nástrojem nejen pro toho, kdo se sám chce stát koučem, ale i pro pracovníky, kteří se chtějí s koučováním blíže seznámit a případně ho využít. Mohu ji ale doporučit i ostatním manažerům, protože přináší zajímavé pohledy na celou oblast vedení a řízení, zejména co se týče celostního pojetí managementu.
Édouard Stacke – Koučování pro manažery a firemní týmy
Vydalo nakladatelství GRADA v roce 2005
ISBN: 80-247-0937-6
Autor recenze: Miloš Toman
Follow
