Jedním z projevů globalizace je zakládání závodů na výrobu autodílů v zahraničí. Výrobci však nevěnují dostatečnou pozornost rozhodovacímu procesu při výběru vhodného umístění těchto podniků. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu specializovaného týmu pro automobilový průmysl KPMG, provedeného mezi 131 výrobci autodílů z celého světa.
Výrobci autodílů rozhodují o investici v zahraničí nejčastěji na základě žádosti svých zákazníků – výrobců aut. Při dotazování 60 procent respondentů uvedlo, že vliv automobilek je při jejich rozhodování o nové lokaci „vysoký“ a „velmi vysoký“. Automobilky požadují, aby dodavatelé součástí operovali globálně a minimálně měli závod v Severní Americe, Asii a Evropě. Ti se pak dostávají do dilematu, zda bedlivě vyhodnotit rizika zahraniční investice, nebo vyhovět požadavkům odběratele.
Téměř každá z dotazovaných firem v průzkumu uvedla, že cenovým požadavkům odběratelů je schopna vyhovět jen tehdy, když alespoň část celého produkčního řetězce umístí v některé nízkonákladové zemi.
„Každá investice v nové lokalitě je riskantním podnikem, zejména pro společnosti střední velikosti, a jakékoliv selhání může ohrozit výkonnost celé firmy,“ řekl Andreas Dressler, odborník KPMG Německo na zahraniční investice a spoluautor výzkumu. „Čas a náklady potřebné pro založení továrny v zahraničí bývají často podhodnocené.“
Jen 12 procent respondentů průzkumu uvedlo, že vliv jejich zákazníků na rozhodování je slabý nebo nedůležitý.
Součástí projektu jsou i náklady na likvidaci
Společnosti hodnotí jednotlivé nákladové faktory různě. Pro evropské firmy jsou důležité nízké náklady na pracovní sílu. Pro dodavatele z Asie bývají rozhodující nízké ceny nemovitostí a výrobci autodílů ze Severní Ameriky zpravidla kladou důraz na státní podpory a investiční pobídky. V mnoha případech však výrobci součástí chybují, když nevěnují pozornost takovým faktorům, jako jsou spolehlivost dodávky energie, síla odborů, disponibilita pracovních sil, místní mzdová hladina či kvalita potenciálních místních subdodavatelů.
Jen málo účastníků průzkumu bere v úvahu i možnost, že by v budoucnu zahraniční výrobu omezili nebo likvidovali a jaké by s tím byly výdaje. Proto se výrobci autodílů snaží získávat více odběratelů, a svou závislost na jedné automobilce tak snižovat. Zahraniční investice se postupně stávají regionálními dodavatelskými centry několika automobilek. Důležité při rozhodování o umístění výroby pak jsou možnosti pružně reagovat na měnící se podmínky v dané zemi.
„Firmy musí činit strategická rozhodnutí o umístění výroby v zahraničí stále častěji. Ovšem činí tak, aniž mají formalizované vlastní plánovací a rozhodovací procesy. Vzhledem k logistickým a nákladovým rizikům, které se objevují jak při zakládání, tak při rušení továren, je tento přístup krátkozraký a velmi riskantní,“ varuje Andreas Dressler.
Stane se Slovensko evropským Detroitem?
Pro automobilový průmysl se stala zemí zaslíbenou Slovenská republika. Tamní KPMG věří, že se Slovensko může stát světovou automobilovou velmocí. V roce 2007 se v této zemi bude vyrábět 900 tisíc aut ročně, nejvíce na světě v přepočtu na obyvatele, čímž bude předstižena současná jednička Belgie.
Pro investice v této zemi hovoří nejen nadprůměrně rostoucí domácí trh, ale i její zeměpisná poloha uprostřed Evropy. V okruhu 1000 km kolem Slovenska při slušném dopravním spojení žije 220 milionů obyvatel. SR je zároveň branou do východní Evropy s dalšími 440 miliony lidí.
Průměrné náklady na pracovní sílu zde činí 3 eura (87,48 Kč) na hodinu a jsou druhé nejnižší v Evropě před Rumunskem. Pro srovnání – nejvyšší jsou v Německu (27,1 eur), v Maďarsku, Polsku a ČR se pohybují od 4,1 do 4,8 eur. Daňová zátěž na Slovensku nepřekračuje průměr regionu, je spíše menší.
Pro Slovensko hovoří také podnikatelům nakloněné reformy přijaté slovenskou vládou a loňský vstup země do Evropské unie. KPMG hodnotí tento vliv především jako příslib růstu příjmu obyvatel a snížení nezaměstnanosti.
Další poznatky z průzkumu:
- Životnost zahraničních výroben, založených na základě požadavků odběratele, se obecně zkracuje. Nyní se v průměru pohybuje mezi šesti a osmi roky.
- Pokud odběratel požaduje založení výroby autodílů ve své blízkosti, 70 procent výrobců za největší problém považuje investiční náklady a financování, 60 procent dosažení potřebného objemu výroby a 54 procent nejistotu ohledně výrobního plánu zákazníka.
- Výrobci autodílů zvažují možnosti pružného přizpůsobení výroby měnícím se podmínkám v cílové zemi. Přitom 74 procent vysoce hodnotí dosažitelnost pracovní síly v potřebné kvalifikaci, 74 procent podmínky pro propouštění pracovníků, 71 procent dostatek prostoru pro rozšíření výroby, 65 procent legislativní možnosti omezování pracovní doby, 57 procent pobídky místních vlád pro zahraniční investice, 52 procent vliv a sílu odborů, 32 procent podmínky na trhu nemovitostí, 30 procent možnosti pozdějšího prodeje pozemků a budov.
Follow
