Mnoho čtenářů Marketingových novin si jistě vzpomene na postrevoluční nadšení, které v naší republice vládlo v prvních měsících po listopadovém převratu. Z celého národa sálalo zdravé sebevědomí, lidé se v myslích vraceli o půlstoletí zpět do časů prvorepublikové prosperity a demokracie. Po dlouhé době mohla být opět citována jména jako Tomáš Garique Masaryk, Ferdinand Peroutka nebo Tomáš Baťa. Právě on se stal symbolem naděje pro mnoho začínajících podnikatelů a obchodníků. Vždyť jeho život a dílo je především příběhem neobyčejné lidské píle a vůle, která inspirovala řadu lidí na celém světě. Z chudého ševce se stal prosperujícím podnikatelem postupně rozšiřujícím své mohutné impérium i do odlehlých končin tehdejšího civilizovaného světa. Domnívám se, že je určitě zbytečné na tomto místě vyjmenovávat stěžejní body jeho života. Během posledních více než patnácti let to bylo ostatně učiněno již mnohokrát.
Osobně bych se rád zmínil o něčem poněkud jiném. Letos je tomu již 73 let od předčasného úmrtí tohoto proslulého podnikatele. Jeho myšlenky a zásady jsou přitom až neskutečně živé a aktuální. Troufám si tvrdit, že řadu aspektů jeho systémů vnitropodnikového řízení se dodnes nepodařilo překonat. Stačí namátkově zmínit systém hesel, která byla vyznačena na továrních zdech i nástěnkách a měla všem zaměstnancům neustále připomínat hlavní poselství a zásady společnosti. Po osmdesáti letech se ve své podstatě nic nezměnilo. Až na to, že hesla (pokud je má podnik definována) jsou většinou čas od času zmíněna na firemním školení nebo v tiskové zprávě. Výhodou Baťova systému je trvanlivost. Heslo bylo na zdi dobře viditelné a oslovovalo nepřetržitě. V době působení Tomáše Bati nebyl termín corporate identity ještě znám. Přesto se právě on stal nevědomky jeho čelním průkopníkem. Děkujeme!
Nesmírně zajímavý je i další aspekt Baťova díla. Snaha o větší rovnost mezi řadovým dělníkem a vedoucím pracovníkem. Sám to označoval za princip „já pán, ty pán, já obchodník, ty obchodník“. Tomáš Baťa toužil po větší míře spoluodpovědnosti dělnictva na výkonech a image celého podniku. Inspiraci našel během svého pobytu v USA. Hlavním cílem, jeho snažení bylo vytvořit systém samosprávných dílen. Každá je za svoji práci a výsledky plně zodpovědná. V pravidelných intervalech musely dílny vyúčtovat své hospodaření – zisk nebo ztrátu. Podle toho byli její členové odměňováni. Každý zaměstnanec byl navíc veden, aby byl sám schopen vyjádřit svůj podíl na práci své jednotky. Baťovým cílem nebylo zaměstnávat pouze poslušné a apatické ovce, jeho snahou bylo vytvořit síť suverénních pracovníků, kteří si budou plně vědomi své důležitosti pro firmu. Nejedná se samozřejmě o zbytečně vysoké sebevědomí. Ideální zaměstnanec Baťových závodů se ale neměl cítit jako vazalský poddaný, spíše jako podnikatel spravující přesně vymezenou část podniku. Ano, podnikatel – to je to správné slovo. Baťa razil do té doby nevídaný princip: „Každý dělník kapitalistou!“. Šlo o tezi, které nevěřili jak ostatní podnikatelé tak i sami dělníci. Tomáš Baťa dokázal, že metody třídního boje jsou pro fungování špičkového podniku neefektivní. Jedinou možností pro něj byla trvalá a důstojná spolupráce mezi vedoucími pracovníky a řadovým dělnictvem. Podnikům se zvyšovaly zisky, zaměstnancům tento princip narovnal páteř a postupně přinesl i nevídané sociální a ekonomické jistoty. Proto jim ani v závodech nevadila absence odborů. Připomíná vám to nejnovější výzkumy v oblasti vnitrofiremní komunikace, které upozorňují na hrozbu nedostatečné komunikace mezi vedením podniků a řadovými zaměstnanci? Tomáš Baťa měl právě toto na paměti již před mnoha desítkami let. Už z toho důvodu je jasné, že šlo o velkého marketingového vizionáře, jehož principy v zásadě přežily do dnešních dnů.
Vlivem jeho egalitářských teorií byla vytvořena vnitropodniková struktura založená na jednoduchém systému. Vedení dodá ideu a kapitál. Sám zaměstnanec pak bude mít za úkol obojí maximálně rozmnožit. Tím, že bude pracovat kvalitně, bude mít sám větší zisky. Nebude vykořisťovaný – bude sám svým pánem! Paradoxní je, že podobné cíle proklamovaly i revoluční síly v únoru 1948. Bohužel, docílily pouze toho, že další dvě generace zaměstnanců se ve většině případů staly stádem apatických ovcí bez jediného cíle, bez jediné opravdu světlé perspektivy.
Možná se ptáte, proč se o osobě Tomáše Bati zmiňuji právě teď a právě na těchto stránkách. Důvod je jednoduchý. Právě v těchto dnech si opět připomínáme výročí znovuobnovení svobody a demokracie v českých zemích. Zkusme zkonfrontovat tehdejší velké plány s realitou dneška. Baťovi jsme věřili, Baťu jsme vzývali, možná jsme se ale málo z Bati učili. Celá řada jeho principů je stále živých a pouze čeká na svoji reinkarnaci. Například systém zmiňované samosprávy dílen je stále s úspěchem využíván v řadě světových podniků (Kyocera). Pro další inspiraci mohu vřele doporučit nesmírně zajímavé skriptum Cesty k úspěchu: Trvalé hodnoty soustavy Baťa od prof. Milana Zeleného z UTB Tomáše Bati ve Zlíně.
Tomáš Baťa byl jedním z průkopníků moderního marketingu v českých zemích. Jeho věhlas žije stále po celém světě. Věřme tedy, že jemu podobných bude u nás pouze přibývat.
Follow
