Synové svých otců

Každý manažer, jednatel jistě někdy zažil během své praxe setkání se zástupci rodinné firmy. Tento model je v naší republice velmi rozšířený. V případě mých zákazníků do něj spadá přibližně polovina z nich. Praxí jsem si ověřil, že podnikání je super štafetový běh s délkou maratónu, který nemá konkrétní konec. Přesto je důležité a právě v rodinných firmách žádoucí určit mezicíle. Sportovní terminologií bych tyto mezníky označil jako místa předání. Nelze popřít, že pocity přebírajícího můžou být různé. Je velmi sporné v jaké pozici je optimální pomyslný kolík předávat. Někdy je ten, co si myslí, že má na růžích ustláno na nejlepší cestě do pekla, ale i naopak.

Historie nás přesvědčuje, že všechny generace firem zvučných jmen výrazně ovlivnily dějiny našeho státu. Bohužel zásluhou osudu byla tato tradice přetržena na mnoho let. Obecně platí, že budování silné rodinné firmy je otázkou hned několika generací. Osobně se obávám, jestli tento model není předurčen k zániku, nebo přinejmenším k postupnému ústupu. K tomu mě vede fakt, že v současnosti je velmi moderní firmy prodávat a slučovat, což způsobuje ztrátu identity a jejich známého jména. Firmy končí dříve, než stačí prokázat oprávněnost svého místa na slunci.

Každý otec musí být nadšený, když objeví ve tváři svého syna zápal a chuť tvořit. Vzhledem k tomu, že dědictví, které získává člověk po svých rodičích, rozhodně nespočívá jen v majetku, je jasné, že další jeho podoby jako pracovitost, slušnost, či preciznost mají také velký význam. Nelze je měřit penězi, ale z hlediska již uvedeného maratónu jsou klíčové.

Vraťme se ale na začátek k mým zákazníkům. Jako příklad uvedu jednu střední zámečnickou firmu, kde se ve stejné kanceláři setkávají otec a syn. Firma existuje již 12 let. Vznikla doslova na koleně v malé garáži. Dnes má 40 stálých zaměstnanců.

Nestačím se divit, jak dokonale se zde podařilo naučit syna všemu pozitivnímu, co má v sobě otec. Bohužel každá mince má dvě strany. Tam kde jsou pozitiva, najdou se i negativa. Pokud cokoliv projednávám s otcem, můžu si být jist, že od syna uslyším totéž. Velmi mě zaujala odpověď, která následovala na otázku: „Co považujete ve vaší firmě za klíčové?“ Oba odpověděli, že výrobu. Nebavíme se zde ale o tom, který z firemních procesů je hlavní. Prostě, pokud by nedošlo ke změně v myšlení syna, nesl by si otcovu chybu dál a pravděpodobně by je mohla výrazně poškodit.

V rukou syna dnes musí být jiné trumfy. Ty, které stačily jeho otci, se s časem staly nedostačujícími. Pokud začne sázet na silnou strategii, konkurenční výhodu, aktivní marketing, pak bude vše na dobré cestě. Prvním signálem změny byla tichá do světa vypuštěná věta, kterou jsem zaslechl od syna: „Víte, já mam takovou vizi, takovou představu, možná je to nesmysl, ale chtěl bych …..“ Se stejně jednoduchou představou začal před lety právě jeho otec.