Z porovnání obchodních nákladů v devíti průmyslových státech v Severní Americe, Evropě a Japonsku poradenskou firmou KPMG LLP vyšlo najevo, že nejméně nákladným místem pro podnikání je Kanada, která sesadila z této pozice Británii a Itálii. Nejnákladnějšími místy ze všech sledovaných zemí jsou Německo a Japonsko. Spojené státy se v důsledku posílení dolaru zařadily jako sedmé, přičemž v obdobné studii před dvěma lety zaujímaly třetí místo.
V rámci studie KPMG nazvané Konkurenční alternativy bylo poměřováno 27 složek nákladů jako jsou pracovní síla, daně a náklady na veřejné služby, uplatňovaných u obchodních provozů v Rakousku, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Velké Británii, Kanadě, Spojených státech a Japonsku. Průzkum zahrnuje rozbor těchto nákladů v 86 městech z uvedených devíti zemí. Studie vychází z porovnání nákladů po zdanění nutných pro zahájení činnosti a provoz 12 specifických druhů obchodní činnosti v časovém rozpětí 10 let.
“Při stěhování je pro společnosti důležité prozkoumat veškeré geografické možnosti, aby bylo možno přesně zjistit ty jurisdikce, které jsou v oblasti nákladů konkurenceschopné,“ prohlásila Kerstin Nemec, partnerka pro strategické přemisťování a rozšiřování služeb v KPMG. “Výběr nejlepšího místa pro obchodní provoz vyžaduje vyvážené zohlednění mnoha činitelů, mezi které patří obchodní náklady, obchodní prostředí, osobní náklady a problematika kvality života. Konkurenční alternativy společnosti KPMG umožňují firmám rychle nahlédnout do všech jurisdikcí, aby zjistily, kde je obchodní prostředí z hlediska nákladů konkurenceschopné. Identifikace míst, která stojí za podrobnější prozkoumání, však představuje pouze první krok.”
“Některé hlavní faktory ovlivňující obchodní náklady již od doby naší poslední studie v roce 1999 se vztahují k dopravě, telekomunikacím a daním z příjmů. Ve většině zemí došlo k markantnímu poklesu nákladů na provozování podniku v důsledku změn v těchto oblastech” sdělila Kerstin Nemec.“Například snížení nákladů na leteckou přepravu převyšuje pro evropské státy 50 procent, telekomunikační náklady ve všech evropských zemích se snížily o 65 až 80 procent a daně z příjmů mají ve většině zemí nadále sestupný trend. Přesto, že lokalita je podstatnou záležitostí, měly by společnosti posuzovat i dopad dostupných pobídek vytvářených jednotlivými jurisdikcemi, které mohou změnit přitažlivost alternativních míst. ”
Dále uvádíme seznam devíti porovnávaných zemí, srovnání jejich nákladových indexů za rok 2002 a pozice z roku 1999. Standardizovaný nákladový index (US = 100.0) je definovaný jako průměr z devíti reprezentativních amerických měst.
Údaje uvedené v indexu nákladů jsme získali měřením kombinovaného dopadu 27 složek nákladů, u kterých je největší pravděpodobnost změn podle lokality. Prozkoumali jsme přes 1000 jednotlivých podnikatelských záměrů a provedli rozbor více než 30 000 položek.. Pro srovnávací účely jsme přidělili USA nákladový index ve výši 100,0.
Podle výsledků průzkumu se v průběhu minulých dvou let neuvěřitelně snížily obchodní náklady v Itálii, částečně v důsledku redukce povinných příspěvků zaměstnavatele na zaměstnanecké výhody. Výhodnost Kanady oproti USA se zvýšila, Kanada si zároveň udržela malý náskok i před Británií. Relativní pozice USA se zhoršila, a to následkem posílení hodnoty amerického dolaru vůči všem měnám skupiny G7 a kvůli relativně vysokým platům amerických technických a dalších odborníků.
V porovnání měst s počtem obyvatelstva nad dva miliony se jako první umístil Montreal, po něm následovalo Toronto. Manchester ve Velké Británii je na třetím místě. Mezi města s nejvyššími náklady patří Yokohama v Japonsku, New York a San Jose ve státě Kalifornie, která sdílí druhé místo. Pokud vezmeme v úvahu všechna velká a středně velká města (celkem 86), pak nejnižší náklady má Edmonton v Kanadě. V Evropě je městem s nejnižšími náklady Telford v Británii.
“Každá alternativa má své – ve větších městech je více pracovních sil a lepší infrastruktura, zatímco menší města mají nižší náklady na pracovní síly a zařízení,” uvedla Kerstin Nemec. “Naše studie také zjistila, že rozdíly v nákladech při zahájení výrobních a servisních provozů v jednotlivých zemích jsou značné.“ Například při porovnávání výrobních provozů jsou náklady ve Velké Británii o 12,5 procenta nižší než v Německu a v Kanadě o 10 procent nižší než v USA. Při zahájení podnikových služeb (corporate services operation) však činí náklady ve Velké Británii o 33,4 % méně než v Německu a v Kanadě o 19,7 % méně než v USA.
Ze studie KPMG vyplývá, že dva nejvýznamnější nákladové faktory představují pracovní síla a daně. Pracovní síla představuje 59 procent nákladů proměnlivých podle lokality u výrobních operací, 76 až 83 procent u služeb. Druhá nejvýznamnější nákladová položka reflektující místo jsou daně, a to ve výši 14 % pro výrobní provozy, 4 až 22 % pro služby.
Rozbor vychází ze informací o nákladech shromážděných převážně v období od června do listopadu 2001. Daně odrážejí daňové sazby platné k 1. lednu 2002. Studie Konkurenční alternativy společnosti KPMG je k dispozici na internetové adrese: www.CompetitiveAlternatives.com
Nejvýznamnější fakta vyplývající ze srovnávacích výsledků uvedených zemí za rok 2002 jsou následující:
Kanada (85.5) je zemí s nejnižšími náklady u sedmi z 12 posuzovaných provozů, které zahrnují software, vědu a výzkum, podnikové služby a dva typy výroby (kompletování elektroniky a speciální chemikálie). Co se týká nákladů, je Kanada výhodnější než USA v rozmezí od 7 procent u zpracování potravin až po 33 procent u vývoje a testování elektronických systémů.
Velká Británie (86.9) je zemí s nejnižšími náklady v Evropě a má nejnižší náklady ze všech zemí u pěti ze sedmi zkoumaných výrobních provozů. Výhoda UK ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi dosahuje až 20 procent podle země a provozu, které se porovnávají.
Itálie (88.6) má nejnižší nákladovou strukturu ze sledovaných zemí kontinentální Evropy. Od roku 1999 dosáhla Itálie nejmarkantnějšího zlepšení, z velké části v důsledku významného snížení nákladů zaměstnavatele na poskytování zákonných výhod zaměstnancům.
Nizozemsko (90.8) je v této studii v roce 2002 nováčkem. Celková struktura nákladů je nižší než ve Francii či Německu. Nizozemsko má největší výhody v průmyslových odvětvích s vysokými nároky na distribuci výrobků, což odráží jeho centrální polohu mezi hlavními evropskými trhy a nízké sazby za dopravu.
Francie (92.2) má výrazně nižší nákladovou strukturu než Německo. Nejsilnější stránkou Francie jsou provozy náročné na úroveň znalostí jako je software či výzkum a vývoj.
Rakousko (93.7) je v průměru o 8 % levnější než Německo. Nejlepších výsledků dosahuje na poli výzkumu a vývoje a při výrobě s využitím špičkových technologií.
USA (100.0) zaznamenaly od roku 1999 sestup v konkurenceschopnosti, což zapříčinil silný americký dolar a relativně vysoké platy na technických a odborných pozicích. USA jsou konkurenčně nejsilnější v poskytování korporátních služeb, kde zaujímají čtvrté místo mezi 9 státy díky relativně nízkým úřednickým a administrativním platům.
Německo (101.9) má nejvyšší strukturu obchodních nákladů mezi evropskými zeměmi G7. Německo je nejvíce konkurenceschopné na poli výzkumu a vývoje, kde je o 7 % levnější než USA.
Japonsko (117.8) má i nadále nejvyšší strukturu obchodních nákladů mezi zeměmi G7, ale od roku 1999 se přiblížilo hladině nákladů v USA. Japonsko zaznamenalo největší konkurenceschopnost v oblasti provozů náročných na znalosti jako je vývoj špičkových softwarových produktů.
Follow
