Říká se, že život je boj. Když se nad tímto rčením pozorněji zamyslíme, zjistíme, že život je vlastně velké množství různých typů bojů. Boj o přežití, o úspěch, o rozhodující vliv. Život je válka. Je to válka ekonomická, politická, sociální a soukromá.
Z okolního prostředí se na nás valí zákony života, které možná nejsou většině lidí příjemné, o to však jsou pro většinu tvorstva determinující. Silnější vyhrává. Pouze nejsilnější mají právo být šťastní. Nejlepší obranou je útok. Sežer a nebudeš sežrán. Vítěz bere vše. Nikdy nikomu nevěř. Zákon silnějšího platí vždy a všude. Nelíbí se vám to? Chcete to změnit? Změňte! Nebo spíše změnu vybojujte…
Boj našeho lidského systému s nepřáteli a dalšími věcmi je bojem každodenním. A i když se nám to někdy třeba nezdá, je většinou, naštěstí pro nás, bojem úspěšným. Úspěšným? Ano! Vždyť kdyby tomu tak nebylo, tak bychom svojí vlastní existenci v boji prohráli. Že častěji vyhrává druhá strana? Jistě, tyto údery života musíme snášet nebo být v boji více úspěšnější. Boj je vždy otázkou zbraní, vhodné strategie a taktiky. Zatímco taktiku konáme jako bezprostřední opatření tváří v tvář nepříteli, strategie představuje něco, co se dělá mimo dohled nepřítele.
A jelikož nepřátelé byli a jsou vždy protivníkem vynalézavým a zákeřným, je třeba vyvinout několik cílených strategií v boji proti tomuto, často neviditelnému nepříteli. Bojové strategie? Ano, bojové. Vždyť život je boj! Jsou založeny na několika základních principech, které se jen málo změnily od počátků lidské existence.
Tehdy stejně jako dnes mají větší předpoklady pro vítězství skupiny, které jsou vedeny charismatickými vůdci, kteří dokáží své lidi motivovat prostřednictvím společných ideálů, a které využívají své přednosti a příležitosti v okolním prostředí. Tehdy i dnes platí, že je třeba zvědů pokoušejících se zjistit, kdo je vlastně nepřítel a jaké má zbraně, a těch druhých v roli stratégů hledajících nové možnosti, jak nepřítele co nejjednodušším způsobem obelstít a zničit. Strategický systém se ve vývoji postupně vylepšoval. První způsoby byly jednoduché a bojovaly proti nepřátelům, aniž by rozpoznaly nějaké jejich specifické vlastnosti. Postupem času se tyto způsoby zdokonalovaly.
Toto zůstává, i když povaha a podmínky boje se mění. V dnešní době člověk nepoužívá kámen, sekeru, meč či pušku, ale bojuje rozumem. Kdo má lepší rozum, kdo je učenější, ten vítězí. Vzdělaný lehko přemůže méně vzdělaného, vzdělaný bez námahy a rychle pracuje těmi účinnějšími zbraněmi-nástroji. Také v dnešním světě nejde většinou o fyzickou likvidaci (ta je naplňována jinou formou), jak tomu bylo dříve, ale povaha boje zůstává.
V současné době globální konkurence dříve nepoznaných rozměrů zachvátila nejenom podniky, odvětví, státy, ale i celý svět obava z dalšího vývoje.
V tomto turbulentním prostředí, ve kterém se nepřátelé rekrutují z celého světa, je velice obtížné nalezení cesty do budoucnosti. Tato cesta, která musí vycházet ze schopností podniku při respektování okolí často ani nemusí vycházet z dosavadního vývoje. O to je samozřejmě těžší. Požadavky na tyto změny tak rozšiřují řady nepřátel ve vlastních řadách a narušují odhodlání k souboji. Není však jiné cesty na udržení vlastní existence, než v tomto boji obstát. Manažeři jako vůdci organizací, kteří chtějí dovést podnik k lepší budoucnosti tak v podstatě představují vojevůdce dneška. Musí stejně jako dříve před bitvou promlouvat ke svým vojskům, vysvětlujíce důvody boje, stejně jako stát v čele svých formací uprostřed bitevní vřavy. Musí vědět o stavu svých vojsk, o nepřátelích, stejně jako o prostředí bojiště, jiných nesilových řešení a spojenectví. Jejich rozhodování však musí být i v souladu s názory svých mocných i s politikou společnosti.
Manažeři tak na sebe berou podobu kapitánů neohrabaných korábů s reptající posádkou, kteří se navzdory rozbouřenému moři, útesům a pirátům snaží dosáhnout pobřeží, kde mohou dosáhnout vysněného cíle. Tato cesta, často proti větru, kterou ještě nikdo neabsolvoval je velice obtížná, často lemována velkými obětmi. A tak nejistá, jak jen může být, jelikož nelze vidět za horizont, směr na tomto rozbouřeném moři udává jen zář Polárky, které ovšem nelze nikdy dosáhnout, a která je často zakryta mraky.
Tito lidé, kteří chtějí svůj podnik provést nástrahami a vítězit na kolbišti trhu, musí znát své konkurenty a vtělit se do jejich záměrů. Nemohou být obráceni jen dovnitř svých podniků, ale i navenek. Podnik, který chce přežít a zároveň se úspěšně rozvíjet, je nucen daleko více než doposud zabývat se poznáváním vývojových tendencí svého okolí a jeho hodnocením, a to jak v měřítku národním, tak i globálním. Poznání, hodnocení a racionální uplatňování poznatků o objektivních vývojových tendencích se tak stává jedním z nejvýznamnějších požadavků kladených na vedoucí pracovníky organizací. Tito musí být jiní lidé než manažeři 19. a 20. stol. Musí to být manažeři 21. století, musí to být stratégové konkurenčního boje. Tito lidé, kteří vedou podniky v podmínkách tržního hospodářství musí být náročnější, potřebují poznání a informovanost. Nesmí jim však chybět ani intuice, fantazie, smělost, natož pak štěstí!
Follow
