V oblasti reklamy po vstupu novely zákona v účinnost, respektive po našem vstupu do EU dojde na jednu stranu k uvolnění podmínek (např. v oblasti srovnávací reklamy), na stranu druhou zvláště u specifických výrobků (alkohol, tabák, léky apod.) budou možnosti reklamy omezeny. Má přitom smysl zdůraznit, že i na úrovni komunitárního práva dochází v oblasti reklamy k relativně bouřlivému vývoji a že se zde střetávají dvě tendence: první spočívá v ochraně spotřebitele, druhá pak v zásadě volného pohybu a svobody podnikání.
Konkrétním odrazem druhé tendence je snaha firem vyrábějících produkty, na které je nebo má být reklama regulovaná, i reklamních agentur o co nejmenší regulaci reklamy.
Nález SD ve věci žaloby Německa spolu s tabákovými a reklamními firmami proti evropské direktivě, která stanovila zákaz veškeré reklamy na cigarety a podobné druhy výrobků a sponzorské aktivity těchto společností od roku 2007, říká, že reklamu na tabákové výrobky zakázat nelze. Žaloba tak byla uznána za oprávněnou a direktiva zrušena. V této souvislosti došlo ke změnám v původně navrhované novele, která se zákazem reklamy na tabákové výrobky stejně jako sponzorování nejrůznějších aktivit tabákovými společnostmi, počítala. Možnost restrikce na tabákové výrobky však v EU stále existuje, navíc na určitá omezení proti reklamě na tabák zůstává prostor i jednotlivým členským zemím.
Není cílem tohoto textu rozebírat vliv reklamy na lidské rozhodování při nákupu určitých produktů, na psychiku obyvatel a zvláště určitých skupin (dětí a mladiství). Na toto téma byla napsána řada publikací, jejichž závěry nejsou (a ani nemohou být, protože autoři často hájí zájem určité skupiny) jednotné. Zde se domníváme, že tento vliv existuje a že reklama může na spotřebitele působit negativně, že jej může negativně ovlivňovat při rozhodování. Z tohoto pohledu lze větší regulaci reklamy uvítat. Zejména je nutno podpořit regulaci, která chrání určité skupiny obyvatelstva, zejména děti a mládež.
Follow
